Zlatý poklad z první republiky: Proč jsou svatováclavské dukáty stále tak žádané
Foto: Unsplash
4 min
Československé dukáty s motivem svatého Václava představují fascinující kapitolu naší numismatické historie. Od svého vzniku v roce 1923 si tyto zlaté mince získaly mimořádnou oblibu nejen mezi sběrateli, ale i investory.
Reklama
Malé zlaté mince, které voní první republikou, starými bankovními trezory, noblesou a dobou, kdy lidé ještě věřili, že úspory mají mít skutečnou hodnotu. Když tehdy někdo patřil ke střední třídě – lékař, advokát, továrník, obchodník nebo třeba učitel, který uměl hospodařit – často měl doma alespoň jeden dukát. Nebyl to jen majetek. Byla to pojistka. Symbol stability. A také trochu hrdosti.
Svatováclavský dukát vznikl v roce 1923 jako zlatá mince nového Československa. U jeho zrodu stál Alois Rašín, muž, který dobře chápal jednu důležitou věc: papír může ztratit cenu velmi rychle, ale zlato přežívá režimy, krize i lidskou hloupost.
A přesně to se také stalo.
První republika zmizela. Přišla okupace. Pak komunismus. Měnové reformy. Inflace. Fronty na banány. Kupónová privatizace. Digitální svět plný kryptoměn, které existují jen někde v počítači. Ale svatováclavský dukát? Ten pořád leží v trezorech a pořád má hodnotu. Často větší než kdy dřív.
Rezerva na horší časy
Na dukátu je fascinující jedna věc. Nepůsobí okázale. Když ho držíte v ruce, překvapí vás, jak je vlastně malý. Žádný obří zlatý talíř. Jen drobná mince o necelých třech a půl gramech zlata. Jenže právě v tom je jeho síla. Je v něm koncentrovaná historie. Kus republiky, která chtěla být moderní, sebevědomá a bohatá. A tehdejší lidé to dobře věděli.
Dukáty se často dávaly dětem k narození. Schovávaly se do rodinných šperkovnic. Přidávaly do věna. Byly součástí rodinného majetku podobně jako stříbrné příbory nebo kvalitní hodinky. Když přišly zlé časy, prodávaly se jako poslední. A v některých rodinách možná leží schované dodnes.
Jakou hodnotu mají dnes
Sběratelé jsou dnes ochotni za svatováclavské dukáty platit částky, které člověku neznalému numismatiky vyráží dech.
Běžné ročníky, kterých se dochovalo více, se ještě před pár lety prodávaly kolem čtyřiceti až padesáti tisíc korun a právě od této hranice se většina solidních kusů pohybuje dodnes. Záleží ale na stavu mince, původní krabičce, certifikátu i momentální poptávce mezi sběrateli. Nejčastěji se objevují ročníky 1923, 1924, 1925, 1926, 1931 nebo 1933, které byly raženy ve větších počtech. I u nich ale platí jednoduché pravidlo – čím krásnější stav, tím vyšší cena. A protože zájem o prvorepublikové zlato dlouhodobě roste, málokdo dnes považuje svatováclavský dukát jen za obyčejnou zlatou minci.
Úplně jiný svět ale představují vzácné ročníky a speciální ražby. Skutečným králem mezi sběrateli je jubilejní číslovaný dukát z roku 1923, hlavně kusy s čísly do stovky. Ty patří mezi české numismatické poklady a jejich ceny začínají na statisících korun. Ještě vzácnější jsou některé pětidukáty a desetidukáty z konce třicátých let. Například mimořádně vzácný pětidukát z roku 1937, který existuje jen ve čtyřech kusech, se v roce 2020 prodal za přibližně 23 milionů korun. Už o několik let dříve padl rekord také u svatováclavského desetidukátu z roku 1937, který se vydražil za téměř 15 milionů. A právě tady člověku dojde, proč sběratelé říkají, že některé dukáty už dávno nejsou mince. Jsou to malé zlaté artefakty české historie.
