Pneumatiky najdou v zahradě praktické využití, ale uvolňují chemikálie. Proč se jich raději zbavit?
Foto: Pexels
4 min
Černé pneumatiky lemující záhony patří k typickému obrazu českých zahrad. Co kdysi bylo praktickým řešením z nouze, dnes vyvolává otázky o vlivu na půdu i pěstované plodiny.
Reklama
Kdo vyrůstal na české vesnici nebo trávil léta na chalupě, ten obraz určitě zná. Pneumatiky natřené na bílo, naskládané do pyramidy a osázené muškáty. Nebo černé obruby kolem jahodníku, které „drží vlhkost a zahřívají půdu“.
Jenže doba se změnila a s ní i naše znalosti o tom, co se vlastně v těch pneumatikách skrývá. A není toho málo.
Co se děje v půdě
Pneumatika není jen „kus gumy“. Postupem času – a mluvíme o letech až desetiletích – se z pneumatik uvolňují různé látky. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), z nichž některé jsou považovány za karcinogenní. Zinek, který se do směsi přidává jako vulkanizační aktivátor. V menší míře pak kadmium, olovo či benzothiazoly.
Rychlost uvolňování závisí na mnoha faktorech – stáří pneumatiky, typu směsi, klimatických podmínkách. UV záření a střídání mrazu s táním proces urychlují. Odhaduje se, že kompletní rozklad pneumatiky v přírodním prostředí trvá stovky let. To znamená, že pneumatika položená do záhonu v osmdesátých letech tam bude „pracovat
Samostatnou kapitolou jsou mikroplasty – drobné částice menší než 5 milimetrů, které vznikají postupnou erozí materiálu. Pneumatiky patří celosvětově k významným zdrojům mikroplastů v životním prostředí. Tyto částice se hromadí v půdě, mění její strukturu a prakticky se nerozkládají.
Tepelná past v letních měsících
Černá barva pneumatik má ještě jeden efekt, o kterém se moc nemluví. Na jaře může tmavý materiál pomoci rychlejšímu prohřátí půdy – to je pravda. Jenže v létě se situace obrací. Pneumatiky absorbují sluneční záření a v horkých dnech se zahřívají na teploty, které mohou překročit 50 stupňů Celsia.
Pro kořenový systém rostlin v bezprostřední blízkosti to znamená tepelný stres. Citlivější druhy reagují zpomalením růstu, žloutnutím listů, v extrémních případech i odumřením.
Proč to vlastně děláme
Odpověď je prostá a má historické kořeny. V období socialismu byly kvalitní zahradní materiály – dřevěné palisády, kámen, cihly – buď nedostupné, nebo drahé. Pneumatiky naopak k dostání byly, nic nestály a zdály se prakticky nezničitelné.
Děda vždycky říkal: co je zadarmo, to se neodmítá. A pneumatiky byly zadarmo a vydržely. O nějakých chemikáliích se tehdy vůbec nemluvilo. (Petr, Znojmo)
Jak se jich zbavit správně
Pokud se rozhodnete pneumatiky ze zahrady odstranit, rozhodně je nepalte. Při spalování se uvolňují látky mnohem toxičtější než při pomalém rozkladu v půdě.
Správná cesta vede přes sběrné dvory, které pneumatiky přijímají zdarma. Od roku 2018 funguje v Česku systém kolektivního plnění (ELTMA), který zajišťuje sběr a recyklaci pneumatik prostřednictvím pneuservisů a sběrných míst po celé republice.
Čím je nahradit
Alternativ existuje celá řada, záleží na rozpočtu a estetických preferencích:
- Dřevo (modřín, akát, dub) – přírodní vzhled, životnost 10-20 let podle druhu
- Kámen nebo staré cihly – prakticky neomezená životnost, rustikální charakter
- WPC desky (směs dřeva a plastu) – minimální údržba, dlouhá životnost
- Pozinkovaný plech nebo cortenová ocel – moderní vzhled, odolnost
Ano, všechny tyto varianty něco stojí. Ale jednorázová investice do materiálu, který nebudete muset řešit dalších třicet let – a který nebude pomalu uvolňovat látky do půdy, kde pěstujete zeleninu pro svou rodinu – možná stojí za zvážení.
Pneumatiky v zahradě nejsou katastrofa, která vyžaduje okamžitou paniku. Ale jsou reliktem doby, kdy jsme o vlivu materiálů na životní prostředí věděli mnohem méně. A možná je čas nechat je tam, kam patří – do sběrného dvora a následné recyklace.
