Většina z nás si ani neuvědomuje, co všechno pro nás játra každý den dělají
Představte si, že máte doma nenápadného spolubydlícího. Maká od rána do večera. Uklízí po...
Novodobý nález pozůstatků další větve vývojové linie člověka poněkud zamíchal kartami s představou o tom, jak se naši předkové mohli vyvíjet. Co dnes víme o tajemném Homo naledi?
Evropští badatelé jsou vždy znovu udiveni, jak neuvěřitelně rychlý je vývoj dítěte v prvních měsících života v kmenových společnostech. Ve třech měsících zůstává již několik minut bez opory sedět, v šesti se postaví a v devíti začíná chodit. Brzy také začíná žvatlat, je velmi čilé a plné zájmu.
Původ slova spartakiáda najdeme až ve starověkém Římě. Pojí se se slavným příběhem Spartaka, ale četně se začal používat až v minulém století.
Ludmila byla Bořivojovi věrnou manželkou i zkušenou rádkyní. Později se stala první – nejen - českou, ale vůbec slovanskou světicí, jejíž kult byl slaven již v 11. století.
K zániku vesniček, měst nebo obydlených osad docházelo od pradávna. Smutný osud ukončení existence před několika desítkami let čekal i pohraniční vesničku v teplické oblasti, kterou Češi znají pod názvem Vilejšov.
Slovensko je zahraničním státem, s kterým má Česká republika společnou nejenom historii. Připomeňte si v našem kvízu vše, co o tomto státu víte.
Co dělá rodinu rodinou? Co z hlediska dítěte? V čem je rodina nenahraditelná? Podle získaných poznatků profesora Matějíčka jsou vnější znaky rodiny málo důležité z pohledu dítěte. Důležitější jsou znaky ty vnitřní, psychologické. Jsou to určité základní duševní potřeby dítěte, které musí být splněny, aby se po duševní stránce vyvíjelo dobře a zdravě.
A rozhodně jí není cizí. Soukromý tajemník princezny z Walesu nastoupil na zodpovědnou pozici téměř po roce, kdy princezna byla bez "své pravé ruky".
V Československu bylo školství podobné tomu, jako v jiných zemích s komunistickým režimem. Bylo řízené a mělo jednotné učební osnovy. Děti začínaly svoji školní docházku v šesti letech a byly povinné se vzdělávat až do svých patnácti let.
O tom, jaká pojmenování schytávají obyvatelé našeho hlavního města od Nepražanů, jsme psali v našem článku Balkoňáci, Švédi či helevolekoukej: Pražané mají od zbytku republiky nemilá pojmenování. Byla to vskutku zajímavá slova, většinou charakterizující mluvu Prazanů či jejich vlastnosti, které se v přezdívkách promítaly. Jako například „helevolekoukej“, „balkóňáci“, „lufťáci“, „pepíci“ a další.