Žižkovská věž: Z kritizované stavby se stal jeden z nejzajímavějších symbolů Prahy
Foto: Pixabay
4 min
Praha je městem, které si zakládá na své historii, barokních kopulích a gotických věžích. Pak je tu ale Žižkov. Čtvrť s vlastní duší, která si na tradice potrpí jen do té míry, dokud ji nezačnou nudit. A právě zde se do nebe tyčí stavba, která už desetiletí rozděluje společnost i odbornou veřejnost – Žižkovská televizní věž. Pro někoho architektonický skvost a symbol pokroku, pro jiné trn v oku, který se pravidelně objevuje v žebříčcích nejošklivějších budov světa. Jaký je ale její skutečný příběh?
Reklama
Když se v 80. letech minulého století rozhodovalo o stavbě nového vysílače, bylo jasné, že nepůjde o nic skromného. Architekt Václav Aulický se rozhodl pro styl zvaný high-tech, který v té době ovládal moderní svět. Žádné cihly, žádná zdobnost. Místo toho ocel, beton a sklo v podobě tří tubusů, které mají evokovat startující raketu.
Právě tato vizuální odlišnost je hlavním důvodem, proč věž dráždí estetické cítění některých kritiků. Zatímco zbytek Prahy působí jako ilustrace k historickému románu, Žižkovská věž vypadá, jako by sem přistála z jiného století – nebo z jiné planety. Světové servery jako CNN nebo VirtualTourist ji právě kvůli tomuto kontrastu několikrát zařadily mezi nejméně pohledné stavby planety. Je to ale spravedlivé? Možná je to jen daň za odvahu být jiný.
Miminka, která změnila pravidla hry
V roce 2000 dostala věž nový, poněkud nečekaný rozměr. Výtvarník David Černý na ni v rámci projektu Praha – Evropské město kultury instaloval deset obřích laminátových plastik lezoucích miminek (Babies). Původně mělo jít o dočasnou akci, která měla budovu trochu „polidštit“ a dodat jí vtip.
Reakce byla překvapivá. Lidé, kteří dříve věž ignorovali nebo ji kritizovali, si na miminka s čárovými kódy místo obličeje zvykli natolik, že se po jejich dočasném snesení začali dožadovat jejich návratu. Z kontroverzního vysílače se stala jedna z největších venkovních galerií na světě. Dnes jsou tato „bejbyna“ neodmyslitelnou součástí panoramatu a dodávají věži onen specifický pražský šarm, který v sobě kombinuje moderní umění s troškou absurdity.
Technické parametry, které budí respekt
I když se můžeme přít o kráse, technická fakta jsou nezpochybnitelná. Žižkovská věž je se svými 216 metry nejvyšší stavbou v Praze. Její konstrukce je navržena tak, aby odolala i extrémním podmínkám. Tubusy sahají do hloubky 15 metrů pod zem, kde spočívají na masivní betonové desce.
- Výška: 216 metrů.
- Hmotnost: Cca 12 000 tun.
- Stabilita: Věž je vybavena speciálními pohlcovači kmitů, které eliminují výkyvy způsobené větrem.
- Funkce: Kromě televizního a rozhlasového vysílání slouží jako meteorologická stanice a měřicí bod čistoty ovzduší.
Zážitky nad střechami domů
Pro návštěvníka dnes věž nepředstavuje jen technický objekt, ale především multifunkční prostor. Pokud se odvážíte vyjet výtahem do výšky, otevře se před vámi svět, který zdola neuvidíte.
- Observatoř: Ve výšce 93 metrů se nachází vyhlídková kabina, která nabízí 360stupňový pohled na metropoli. Za jasného počasí můžete dohlédnout až na desítky kilometrů daleko. Je to ideální místo pro orientaci v pražské geografii – odtud uvidíte vše od Hradu až po panelová sídliště na okraji.
- Gastronomie v mracích: Restaurace a bar Oblaca nabízí moderní kuchyni s výhledem, který nemá konkurenci. Pít kávu a sledovat, jak se pod vámi rozsvěcují světla velkoměsta, má své nepopiratelné kouzlo.
- One Room Hotel: Pokud hledáte skutečný unikát, věž nabízí ubytování v hotelu s jediným pokojem. Je to pravděpodobně jedno z nejexkluzivnějších míst k noclehu ve střední Evropě. Spát v luxusním apartmá desítky metrů nad zemí je zážitek, který smazává veškeré pochybnosti o tom, zda je věž hezká, či nikoliv.
Symbol moderní Prahy
S odstupem času se pohled na Žižkovskou věž mění. Už to není jen „ta komunistická stavba“, která vyrostla na místě starého židovského hřbitova (což zůstává smutnou kapitolou její historie). Pro novou generaci je to orientační bod, symbol žižkovského patriotismu a důkaz toho, že Praha se nebojí moderní architektury.
Být na seznamu „nejošklivějších budov“ vlastně věži pomohlo. Udělalo to z ní celebritu. Lidé se na ni chodí dívat právě proto, aby si udělali vlastní názor. A většinou zjistí, že ta „ošklivost“ je spíše fascinující jinakost. Žižkovská věž je zkrátka jako Praha sama – vrstevnatá, trochu drzá a vždycky vás něčím překvapí.
