Kolik teorií o vzniku našeho Měsíce znáte?
Foto: Dhoiku / Shutterstock
Měsíc po staletí a tisíciletí inspiroval básníky i výtvarné umělce, stejně jako dotvářel atmosféru pro schůzky milenců. V moderní době podnítil také zájem přírodovědců a techniků a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se po něm tucet lidí dokonce prošlo. Jak ale náš Měsíc vlastně vznikl?
Jak jsme si vznik Měsíce představovali v minulosti?
V dřívějších dobách hledali lidé vysvětlení existence Měsíce tam, kam řadili i další přírodní fenomény: do říše bohů, bůžků a nadpřirozených bytostí. Mnoho národů a civilizací dokonce Měsíc s některými z nich přímo ztotožňovalo. Jindy zase poskytoval Měsíc božstvům útočiště nebo byl jejich dopravním prostředkem (příkladem může být třeba severský bůh Mani, jemuž Měsíc sloužil jako povoz).
Moderní věda ale Měsíc vnímá jinak. A my díky ní máme možnost skutečně objektivně uvažovat o tom, jak souputník naší domovské planety vlastně vznikl.
Tři základní teorie
V době před programem Apollo a přenosem vzorků měsíčních hornin na Zemi vědci pracovali se třemi hlavními teoriemi vzniku Měsíce. Teorií gravitačního záchytu, teorií akrečního disku a teorií kolize dvou vesmírných těles.
Teorie gravitačního záchytu
Podle této teorie vznikl Měsíc v jiné části sluneční soustavy než Země, ke které se následně během svého putování vesmírem přiblížil natolik, že si jej Země přitáhla svým gravitačním polem a už jej „nepustila“.
Teorie akrečního disku
Tzv. akreční teorie předpokládala, že Měsíc vznikl spolu se Zemí ve stejnou dobu. Podle tohoto scénáře se právě vznikající Země otáčela tak rychle, že se část jejího materiálu oddělila a začala obíhat kolem většího zbytku, který je dnes planetou Zemí tak, jak jí známe. Proces si lze představit jako „bouli“, která se postupně díky odstředivé síle oddělila od Země a stala se Měsícem.
Teorie kolize vesmírných těles
Teorie kolize vesmírných těles (někdy též teorie velkého impaktu) počítá s tím, že se Země v dávných dobách srazila s dalším planetárním tělesem. Právě tato teorie je dnes přijímána jako nejpravděpodobnější, byť i ona samozřejmě podléhá průběžnému vylepšování, to je koneckonců podstata vědy.
V době vzniku naší Sluneční soustavy se vytvořila celá řada různých vesmírných objektů, kromě dnes známých planet to byla další podobná tělesa, která však do dnešní doby nevydržela, neboť zkřížily dráhu nějaké větší planetě. To se podle všeho stalo i planetě Theia, zhruba o velikosti Marsu, která se srazila s mladou Zemí někdy v době před 4,5 miliardami let.
Takto extrémní srážka logicky způsobila vyvržení ohromného množství hmoty do vesmíru. Právě z této hmoty mohl Měsíc vzniknout. Teorii velkého impaktu silně podpořilo zkoumání hornin získaných v rámci projektu Apollo. To ukázalo, že prvkové složení Měsíce je velmi podobné tomu, které známe ze Země. Jisté odchylky zde ale byly a teorie je stále předmětem zkoumání.
Nejnovější vědecké práce popisují vznik Měsíce tak, že po srážce s planetou Theia nedošlo k vyvržení hmoty, ale spíše k vytvoření ohromného oblaku odpařeného materiálu, ze kterého se teprve postupně vytvořil Měsíc.
Vědecké zkoumání nikdy nekončí a budoucnost dost možná přinese v rámci studia vzniku Měsíce nové objevy a další zpřesnění našich teorií.