Jak chutná snídaně ve vesmíru?

Christina Koch vyrazila tam, kam žádná žena před ní. Nedávno se vrátila ze skoro ročního pobytu na Mezinárodní vesmírné stanici. Její mise byla tou zatím nejdelší misí absolvovanou ženským astronautem. Po většinu roku 2019 žila, pracovala a odpočívala ve vesmíru. Není to jediné prvenství, které drží. Také byla jednou ze dvou žen na prvním čistě ženském výstupu do vesmíru (mimo kosmickou loď).

Každý den jedla předem porcovaná jídla, aby měla dostatečný přísun kalorií. Mikrogravitace ve vesmíru totiž zmenšuje chuť k jídlu, protože se člověk cítí plný mnohem dříve než obvykle. Sní tedy menší než potřebné množství kalorií. Toto bylo pro Christinu, která byla zvyklá na velkou chuť k jídlu způsobenou aktivním životním stylem, velmi těžké.

„Na Zemi miluji sport. Ráda běhám, surfuji, lezu po skalách a dělám jógu,“ řekla magazínu Women’s Health. „Na vesmírné stanici cvičíme každý den, abychom předešli ztrátě svalů a oslabení kostí, a také abychom se vyvarovali kardiovaskulárním poruchám.“ Christina a zbytek posádky museli cvičit kardio i posilovat každý den.

Přestože je Christina šťastně zpátky na zemi, nelze popřít, že její vesmírná rutina (zahrnující i jídlo) byla zajímavá a cool. A co, že to ve vesmíru jedla?

Snídaně

Snídaně, podobně jako na zemi, byla ve stylu vzít a jít. Tradičně jedla proteinovou tyčinku. Úplně stejnou, jako lze koupit v supermarketu (alespoň v USA). Například Clif Bar, Pro Bar, Luna Bar… Lze je dokonce objednat na Amazonu. „Měli jsme všechny, které si jen dovedete představit,“ říká Christine.

Samozřejmě i káva byla součástí ranního rituálu. Nicméně místo hrnku byla v sáčku. „Všechny naše nápoje byly v sáčku s brčkem. Jako takové Capri Sun s vestaveným brčkem, aby nic nevyteklo,“ říká. Nevýhoda sáčku? Nemůžete si užít to krásné kávové aroma. Naštěstí pro astronauty, každý si může zvolit preferovanou kávu (bohužel pouze instantní).

Snídaně při výstupech do vesmíru

Ve dnech, kdy Christina měla vystoupit ze stanice ven do otevřeného kosmu, její snídaně vypadala úplně jinak. Mohlo by se zdát, že pobyt ve volném vesmíru nebude nic těžkého, ale astronaut musí během těchto šesti hodin zvládnout jak pohyb kolem, tak opravu důležitých součástí stanice. Christina poznamenala, že je to o výdrži, a to jak fyzické, tak psychické.

Aby zvládla náročný výstup ve skafandru, musela nacpat živiny na celý den právě do brzké snídaně. To znamená vstát brzy na sníst 2000 kalorií ještě před sedmou ráno. Poté následuje oblékání a dechová cvičení v kabině se sníženým tlakem ještě před samotným výstupem. „Po výstupu jsem si vždycky dopřála horkou čokoládu. Věděla jsem, že na mě po návratu na stanici bude čekat,“ vysvětluje Christina.

Svačinky

NASA astronautům dopřává spoustu různých věcí „na zub“ jako sušené ovoce nebo oříšky, kdykoliv je přepadne hlad. „Ráda jím svačinky s nízkým obsahem cukru, takže jsem jedla více oříšky než sušené ovoce. Měli jsme na výběr z různých druhů, většinou nesolené mandle, kešu a makadamových oříšků v malých uzavřených pytlíčcích o sto až sto padesáti kaloriích. Připadala jsem si, jako kdybych vyhrála jackpot s cestou do vesmíru. Mohla jsem jíst makadamové oříšky zdarma po celých 11 měsíců. Pohledy na Zemi a práce s kolegy na stanici byly skvělé, ale to, co mi opravdu chybí jsou makadamové oříšky zdarma,“ řekla magazínu Women’s Health.

Pro Christinu byly tyto svačinky velmi nápomocné v příjmu potřebného množství kalorií. „Pocit hladu a plnosti je ve vesmíru jiný, protože jídlo v žaludku nesedí dole, ale poletuje v něm,“ vysvětluje. „Na Zemi tělo vysílá různé signály, ale ty ve vesmíru nepracují, takže jsme opravdu museli počítat kalorie, abychom věděli, že jsme ten den snědli dostatek potravin.“ (Po této poznámce Christina otevřela mobilní aplikaci hlídající příjem potravy, aby se ujistila, že dnes jedla.)

Oběd

V poledne si Christina a její kolegové otevřeli takzvané MRE (z anglického Meal Ready to Eat, jídlo připravené ke konzumaci). MRE je předem naporcované na určitý počet kalorií, používá se pro vesmírné a armádní mise. „Všechno naše jídlo bylo předpřipravené a většina byla dehydratovaná,“ říká. (MRE je možné i volně koupit online, zejména na stránkách army shopů.)

„Není to zrovna to, co bych jedla na Zemi, ale měly jsme velký výběr, takže nebylo těžké najít si něco, na co jsme zrovna měli chuť. Také zeleniny jsme měli dost, ne zrovna každou zeleninu, ale několik různých. Pro hlavní jídlo, ačkoliv se to může zdát zvláštní, lze dehydratovat všechno od krevet přes kuře až po hovězí a těstoviny. O nabídku tedy nebyla nouze.“ Christina často přidávala brambory, tortilly nebo rýži ke svým jídlům. „Jednu z věcí, co jsem děla při obědě byl krůtí wrap. Připíchla bych tortillu ke stolu, aby neodlétla, pak bych použila hořčici nebo jinou omáčku, aby i maso od tortilly neodlétlo.“

Avšak chleba nebyl častou potravinou. „Chleba není zrovna dobrý v čekání šest měsíců, než ho někdo sní,“ vysvětluje Christina. I jakýkoliv druh salátu byl poměrně vzácný. „Jakýkoliv druh ovoce a zeleniny, které se rychle zkazí, není ve vesmíru možný.“

Večeře

Když přišel čas na večeři, Christina vzala několik pytlíků a mix-and-match balíčků (několik přísad a příloh, které si každý může namixovat podle chuti). „Na večeři jsem měla další teplé původně dehydratované jídlo. Kuře na kari s kešu a rýží bylo opravdu dobré.“

Christina přiznává, že život z balíčků a pytlíčků, nebyl zrovna nejlepší a nejchutnější. „Musíte si ohřát několik balíčků, což se rozhodně nepodobá pocitu plnění si prázdného talíře,“ říká. „Ale nevadilo mi, že jsem vlastně po těch 11 měsíců jedla dehydratovaná nebo MRE jídla. Měli jsme na výběr dost, takže to nebyl tak špatné.“

A stejně jako na Zemi, speciální příležitosti znamenaly speciální oslavy. Výstupy do volného vesmíru a další velké výkony a úspěchy během mise byly oslavovány pizzou nebo tacos, to vše díky specificky vyžádaným balíčkům pro celou skupinu. A reálná výzva? Přinutit věci jako olivy, sýr a jiné věci na vrchu pizzy tam zůstat. K tomu používali různé omáčky, protože pokud nezůstali na pizze v troubě, pak jste měli vesmírnou stanici plnou létajících oliv. Vesmírné problémy.

Dezert

Christina si vyžádala variaci fair trade organické hořké čokolády jako její dezerty. „Nechala jsem si posílat hořkou čokoládu a schovávala jsem si jí. Měla jsem jednu na týden, což znamenalo jeden velký čtvereček každý večer jako odměnu.“

Během těch 328 dní ve vesmíru, Christina si dostávala chuť na křupavé věci. „Všechno, co jsme jedli bylo kašovitého rázu, protože pokud to křupe nebo se drobí, pak to pravděpodobně odletí, jakmile otevřete obal,“ vysvětluje. Takže po návratu na zem si pochvaluje krekry a brambůrky.