Tahle destinace je krásnější než Chorvatsko. Bez přeplněných pláží a o polovinu levnější

Když se řekne dovolená u moře, většina Čechů automaticky pomyslí na Chorvatsko. Jadran je pro nás něco jako prodloužený obývák – známe ho, milujeme ho, jezdíme tam generace. Jenže poslední roky přinesly změnu, kterou pocítil každý, kdo si objednal kávu na makarské promenádě nebo hledal apartmán v Dalmácii. Chorvatsko po vstupu do eurozóny výrazně zdražilo a k tomu přibyly davy turistů, které proměňují kdysi klidná městečka v přeplněné kulisy pro Instagram.

Není divu, že se čeští cestovatelé začínají rozhlížet jinam. A jméno, které v poslední době rezonuje čím dál hlasitěji, zní: Albánie.

Země, která čekala ve stínu

Albánie dlouho platila za uzavřenou, nepřístupnou zemi – dědictví komunistické izolace, která ji odřízla od světa na celá desetiletí. Dnes je ale situace jiná. Kdo sleduje cestovatelské blogy, sociální sítě nebo recenze na TripAdvisoru, nemůže si nevšimnout rostoucího nadšení. Pláže jako Ksamil, Dhërmi nebo Himarë se objevují ve výčtech nejkrásnějších míst Středomoří. Historický Berat, zapsaný na seznamu UNESCO, láká milovníky architektury. A severní hory Prokletije nabízejí scenérie, které připomínají spíš Švýcarsko než Balkán.

Albánie je zkrátka nečekaně rozmanitá. Od vysokohorské turistiky přes kulturní památky až po plážové lenošení – a to vše na relativně malém území, které lze projet za pár hodin.

Ceny, které připomínají minulost

Ale pojďme k tomu, co mnoho rodin zajímá nejvíc: kolik to celé stojí. Srovnání dat z Booking.com, Airbnb a dalších rezervačních portálů za léto 2023 ukazuje poměrně jasný obrázek. Týdenní pronájem apartmánu pro čtyři osoby vychází v Albánii zhruba na 400–600 eur, zatímco v Chorvatsku je to 700–1100 eur. Rozdíl třicet až padesát procent není zanedbatelný, zvlášť pro rodiny s dětmi.

Podobné je to se stravováním. Káva v albánské kavárně stojí kolem jednoho až jeden a půl eura, večeře pro dva s vínem vyjde na 25–40 eur. V Chorvatsku? Káva za tři až čtyři eura, večeře za padesát až sedmdesát. Čerstvé mořské plody, které jsou na Jadranu luxusem, jsou v Albánii běžnou součástí jídelníčku za zlomek ceny.

Vstupné do památek a národních parků se pohybuje v řádu jednotek eur, lehátka na pláži seženete za pět až deset eur denně. V Chorvatsku si za stejnou službu připravte patnáct až třicet.

Proč zrovna teď?

Načasování není náhodné. Chorvatsko po přijetí eura zažívá inflační tlak, který dopadá na turisty i místní. Ceny vyletěly nahoru a podle dat Eurostatu i Českého statistického úřadu hledá stále více Čechů cenově dostupnější alternativy. Albánie naopak investuje do infrastruktury – nové silnice, hotely, rozšíření letiště v Tiraně. Nízkonákladové aerolinky jako Wizz Air nebo Ryanair nabízejí přímé lety z Prahy, což z kdysi odlehlé destinace dělá snadno dostupný cíl.

Celkové náklady na dovolenou v Albánii tak mohou být o 30–40 procent nižší než srovnatelný pobyt v Chorvatsku. A to bez pocitu, že člověk na něčem šetří.

Autenticita, dokud trvá

Je tu ale ještě něco, co čísla nezachytí. Albánie zatím není přehlcená turisty. Místní lidé jsou zvědaví na návštěvníky, restaurace vaří podle tradičních receptů, ne podle očekávání zahraničních hostů. Kdo zažil Chorvatsko v devadesátých letech, možná si vzpomene na podobný pocit – na autenticitu, která se časem vytratila pod náporem masového turismu.

Samozřejmě, Albánie není dokonalá. Infrastruktura má mezery, některé silnice vyžadují trpělivost, jazyková bariéra může být výzvou. Ale pro ty, kdo hledají něco jiného než předvídatelnou dovolenou v zavedeném resortu, může být právě tohle součástí dobrodružství.

Otázka nezní, jestli je Albánie lepší než Chorvatsko. Každá destinace má své kouzlo a své publikum. Spíš jde o to, že máme na výběr. A že ta volba dnes dává smysl i finančně, i zážitkově. Než se z Albánie stane další přeplněná riviéra, možná stojí za to ji navštívit. Dokud je ještě tím, čím je.