Stěžujete si na moderní vložky? Za socialismu by to byl luxus
Foto: mehaniq / Depositphotos
3 min
Dnes bereme hygienické potřeby jako naprostou samozřejmost. Jenže naše maminky nebo spíše babičky zažily období, kdy si musely poradit. Na výběr nebylo hned z několika značek, ale tehdejší doba byla zkrátka jiná.
Reklama
Hygienické potřeby
Stěžujete si na to, že v obchodech nemají dostatek hygienických potřeb? Kdo nezažil socialistický nedostatek, jen si těžko představí, jak problematické bylo tehdy sehnat běžné hygienické potřeby. Pojmy jako pod pultovky či nekonečné fronty na banány, které se objevovaly v obchodech jen před Vánocemi, jsou pro dnešní generaci téměř nepochopitelné. Tehdejší realita však ukazuje, jak velký význam měla i obyčejná vložka nebo toaletní papír v běžném životě lidí.
První menstruační vložka
První menstruační vložku představil v roce 1884 německý gynekolog Francz von Credé. Jeho výrobek byl však pro běžné používání příliš drahý, a proto se masová produkce rozběhla až na počátcích 20. století. V meziválečném období se na trhu objevily vložky upevňované na knoflík a až po druhé světové válce se začaly mezi ženami více rozšiřovat. Kvůli nedostatečné absorpci se tehdejší vložky nosily ve speciálních igelitových kalhotkách. Asi o deset let později vznikly v USA první jednorázové vložky, které postupně nastavily nový standard hygieny.
Československo
V Československu se vložky vyráběly v několika továrnách. Jednou z největších byla RICO Havlíčkův brod. Náplň vložek tvořila skládaná vata zabalená do řídké síťky. Balení deseti kusů stálo tehdy 2,50 Kčs. Oblíbené vložky Violetta, vyráběné z lisovaného skládaného papíru, prodávaly se po 12 kusech za zhruba 3 Kčs. Vložky se vkládaly do kalhotek na volno, což při sportu nebo rychlejším pohybu způsobovalo, že žena vložku našla posunutou na zádech či břiše. V době nedostatku lidé často improvizovali, používali proužky novin, skupovali vatu a snažili se nahradit to, co v obchodech chybělo.
Nedostatek
Nedostatek základního zboží byl natolik vážný, že se jím museli zabývat i nejvyšší orgány tehdejší moci. Dne 17. června 1988 projednávalo předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa situace kolem toaletního papíru a dámských vložek. Člen sekretariátu ÚV KSČ František Pitra tehdy informoval, že plán na rok 1989 počítá s výrobou 37,5 tisíce tun toaletního papíru, zatímco potřeba činila 50 tisíc tun.
Pamětníci, které později vyzpovídali historkové z Centra orální historie u ÚSD v rámci projektu Politické elity a disent v době normalizace, si vzpomínali i na neobvyklé návrhy, jež na jednáních padaly. Historička Petra Schindlerová uvedla, se uvažovalo například o zúžení dámských vložek, což mělo jejich výrobu zlevnit a zvýšit dostupnost.
