Za husáka stála 2 Kč, teď se prodívá za 15 000 minimálně. Kdo má celou sérii, vyhrál jackpot
Foto: Shutterstock
4 min
Představte si polovinu osmdesátých let: stojíte v poloprázdné trafice a v dlani svíráte dvě koruny od babičky nebo rodičů. Za pár drobných si koupíte balíček – buď tvrdou růžovou žvýkačku neurčité chuti, nebo sáček s několika kartičkami hokejistů. Tehdy obyčejná klukovská radost, dnes pro mnohé překvapivě zajímavá investice, která může svou výnosností konkurovat i zlatu nebo akciím technologických firem.
Reklama
Mluvíme o fenoménu československých hokejových a fotbalových kartiček, které provázely dětství generace Husákových dětí. Zatímco tehdy se tyto kousky papíru válely v kapsách u umazaných tesilek, dnes se ty nejvzácnější kousky prodávají za částky přesahující 15 000 korun za kus. A pokud se vám náhodou v krabici na půdě dochovala kompletní série v bezchybném stavu, držíte v rukou skutečný jackpot, jehož hodnota se může šplhat do vysokých desítek, ne-li stovek tisíc korun.
Proč zrovna kartičky?
Možná si říkáte, co je na kousku starého kartonu tak výjimečného. Odpověď je složená z několika vrstev, které se v posledních letech protnuly v dokonalé tržní bouři. Prvním faktorem je nostalgie generace X. Lidé, kteří na těchto kartičkách vyrostli a v dětství je měnili „kus za kus“ na školních chodbách, jsou dnes v produktivním věku, mají vybudované kariéry a disponibilní příjem. Chtějí si koupit zpět kousek svého dětství – a jsou ochotni za to zaplatit.
Druhým, a možná důležitějším faktorem, je extrémní vzácnost špičkového stavu. Většina kartiček z 70. a 80. let prošla „pekelným testem“: děti je nosily v kapsách, omlacovaly jim rohy při hrách „na čáru“, lepily je kanagonem do sešitů nebo je vystavovaly na přímém slunci. Najít dnes kartičku, která má ostré rohy, není vybledlá a nemá na sobě otisky prstů od svačiny, je téměř malý zázrak. Sběratelé jsou dnes ochotni zaplatit astronomické sumy právě za ten „top stav“, který se označuje jako mint.
Hvězdy, které nestárnou
Hodnotu kartičky samozřejmě neurčuje jen její fyzický stav, ale především to, kdo je na ní vyobrazen. Československý hokej té doby byl světovou špičkou a jména jako Ivan Hlinka, Vladimír Martinec nebo Jiří Holeček mají mezi fanoušky zvuk dodnes. Jsou to legendy, které definovaly jednu éru našeho sportu.
Absolutním vrcholem sběratelského zájmu jsou však nováčkovské karty (tzv. rookie cards) hráčů, kteří to později dotáhli až na samotný vrchol v zámořské NHL. Vidět takového Dominika Haška v dresu jihlavské Dukly nebo Pardubic na kartičce, která stála dvě koruny, je dnes pro sběratele splněný sen. Hašek je celosvětovou ikonou a jeho rané československé karty mají obrovský potenciál i na mezinárodním trhu, kde o ně soupeří sběratelé z Kanady či USA.
Detektivní práce na půdě
Pokud jste při čtení těchto řádků dostali nutkání prohrabat staré krabice v garáži nebo u rodičů na půdě, nejste sami. Trh s těmito relikviemi zažívá nebývalý boom. Jak ale poznat, jestli máte v ruce jen starý papír, nebo zálohu na nové auto?
- Rohy jsou základ: Jakmile jsou rohy „roztřepené“ nebo ohnuté, cena klesá o desítky procent. Sběratelé hledají geometrickou přesnost.
- Centrování: V socialistických tiskárnách se s tím občas nepárali a obrázek byl posunutý ke straně. Kartičky s dokonalým vystředěním jsou mnohem vzácnější.
- Série: Kompletní album je vždycky víc než součet jeho částí. Pokud máte celou sezónu bez jediného chybějícího čísla, hodnota letí vzhůru.
Investice, nebo koníček?
Dnes už se o sbírání kartiček nemluví jen jako o dětské zábavě, ale jako o alternativním investičním aktivu. Podobně jako u historických vozů nebo vzácných hodinek, i u těchto kartiček platí, že jejich počet se už nikdy nezvýší. Naopak, s každým vyhozeným albem při vyklízení pozůstalosti se ty zbývající stávají vzácnějšími.
Je fascinující sledovat, jak se předmět, který byl kdysi jen levným doplňkem k žvýkačce, stal symbolem prestiže. Pro někoho je to jen papír, pro jiného vzpomínka na vítězné góly a pro dalšího seriózní byznys. Ať už patříte do kterékoli skupiny, jedno je jisté: pokud najdete svou starou sbírku, zacházejte s ní v rukavičkách. Těch pár korun z dob Gustáva Husáka se totiž v čase proměnilo v investici, o které se tehdejším ekonomům ani nesnilo.
Možná právě teď v nějaké zapomenuté krabici od bot leží Dominik Hašek v perfektním stavu a čeká, až ho někdo znovu objeví. A až se tak stane, jeho majitel si bude moct s úsměvem říct, že ty dvě koruny tehdy v trafice byly tou nejlepší investicí jeho života.
