Moje statečná máma se nedala a z nemocnice prostě utekla. Její odhodlání je pro mě obrovskou inspirací
Foto: photographee.eu/ Depositphotos
3 min
Díky tomu, že máma před mým narozením utekla z nemocnice, jsem na světě. Ano, nedělám si legraci, tento příběh se skutečně stal. Moje statečná máma se postavila mojí babičce a lékařům a já jsem mohla přijít na tento svět. Díky bohu je moje máma velká bojovnice, která se dokáže postavit za věc, které věří.
Jak už to tak bývá, občas se nám v životě přihodí věci, se kterými úplně nepočítáme a udělají nám čáru přes rozpočet. Někdy nás ale právě tyto záležitosti posunou mnohem dál a dají nám možnost dospět. Stejně tak tomu bylo i u mojí zlaté mámy, která byla vystavena nelehké situaci a musela se poprat s nelehkým a složitým osudem.
Když jí rodina pohromadě, mají děti méně duševních potíží a lépe prospívají ve škole, zjistili vědci
Babička cítila, že má z ostudy kabát
Moje máma přišla v osmnácti letech domů s tím, že je těhotná. Byl to vážně šok. Můj táta je o sedm let starší a v té době měl pověst velkého proutníka. Pro babičku to byla opravdu těžká situace, kterou nemohla jen tak lehce překousnout a zavírala před ní oči. Říkala si, že holka je mladá, že má život před sebou a že bude mít pověst lehké děvy. Už ale nebrala na vědomí to, že máma po dítěti, tedy po mě, doslova toužila. Tehdy se ještě na pocity a názory dětí tak nedalo jako dnes. Babička měla dojem, že je otřelá životem a ví všechno lépe.
Dokud bydlíš se mnou…
Babička tehdy neustále lamentovala. Nezajímalo ji, jak se máma cítí, co by chtěla, jak by si situaci přála řešit a co by pro ni mohlo být důležité. Bez otázek a zájmu o mámu zajistila v nemocnici vyšetření a následnou interrupci, proti které se chtěla máma za každou cenu postavit. Vždyť šlo o kus jejího já, které jí chtěli vzít. A to nepřipadalo za žádnou cenu v úvahu.
Odříznutá od světa
Babička mámu hlídala na každém kroku a ta neměla šanci si o situaci promluvit ani s mým tátou. Ten k ní za žádnou cenu nemohl. Máma se musela nakonec s řešením své situace smířit. Babičku nic nezajímalo. Máma jen plakala a nakonec si s pláčem zabalila i věci do nemocnice, kam nakonec také odjela.
Útěk z nemocnice
Máma plakala i na nemocničním lůžku. Byla oblečená v noční košili a s obavami čekala na tu osudovou chvíli, kdy jí lékaři vezmou její poklad. V poslední chvíli se v ní všechno vzepřelo a pocítila obrovský vzdor, který ji donutil k tomu, aby mě ochránila. Naštěstí byly nemocniční pokoje v přízemí, tak mohla utéct oknem, aniž by ji někdo viděl. Byl to okamžik a byla pryč. Byla v bezpečí. V noční košili, omotaná v prostěradle přiběhla ke kamarádce, u které se dva týdny schovávala před světem.
A byla svatba
Během dvou týdnů se mámino tajemství provalilo a vědělo se to i v okolních vesnicích. Nakonec to možná až taková ostuda nebyla, protože babička nakonec dokonce souhlasila se sňatkem mámy a táty. A po sedmi měsících jsem se narodila já. Mámino sladké tajemství jsem se ale dozvěděla teprve nedávno, když jsme nad lahví vína probíraly s mámou moji nehezkou životní etapu.
Máma je pro mě velkou inspirací
Když jsem se dozvěděla tajemství o mém narození, začala jsem spoustu životních situací vnímat úplně jinak. Chtěla bych být tak silná jako máma a chtěla bych se taky takhle umět rvát o svůj osud. Máma mě vždy milovala a stále mě moc miluje. Táta je stále trošku divoch. Máma mu občas nějaký úlet toleruje, ale dost se zklidnil. A co je důležité, moc nás obě miluje.