Silphium, byla to zázračná léčivá rostlina starého Říma. Sloužila ale i jako afrodiziakum nebo parfém
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Silphium bychom nyní na zahradě či louce hledali marně. Tato, dnes již vyhynulá rostlina, byla před dvěma tisíci lety oblíbenou v mnoha oblastech. Hojně využívána byla nejenom jako koření do tehdejších tradičních jídel. Měla také silné afrodiziakální účinky a používala se i v lékařství.
Reklama
Obyčejný vzhled s neobyčejnými účinky
Na první pohled obyčejně vypadající rostlina s tlustými kořeny a černou kůrou svými žlutozelenými listy nápadně připomínala celer. Obyčejně ale pouze vypadala. O tom, že se jednalo o jedinečnou rostlinu, v tehdejší době nebylo pochyb. Dokázala pozvednout sexuální apetit, zároveň ale měla bránit nechtěnému těhotenství. Ne že by díky ní lidé věřili v nesmrtelnost, ale právě tato rostlina byla považována za všemohoucí. Říkalo se, že dokáže vyléčit téměř jakékoliv neduhy.
Před dvěma tisíci lety si lidé prakticky nedokázali představit žádný pokrm, který by neobsahoval silphium. Stonky i listy byly sekány nebo strouhány a jídlu dodávaly zajímavou chuť. Přidávaly se ale také do salátů nebo omáček a solí.
Ke konzumaci byla využita každá část rostliny. Nic nepřišlo nazmar. Kořeny se pro lepší stravitelnost i chuť namáčely do octa. Zachoval se dokonce i recept, který byl zaznamenán v jedné z římských kuchařek pocházejících z 5. století. Rybí a octová omáčka obsahovala nejenom základní ingredience jako je pepř, kmín či kardamom, ale také silphium. Vytvořená omáčka zahuštěná medem byla podávána jak k zelenině, tak i k masu.
Dar od samotného boha
Silphium je opředeno také několika záhadami a mýty. Podle pověstí bylinu lidstvu daroval sám bůh Apollon. A to proto, aby i obyčejný lid mohl využívat její léčebnou sílu.
Dokázala růst pouze na jednom místě
V dnešní době je již tato rostlina vyhynulá. S téměř stoprocentní jistotou ale víme, že se začala před více než dvěma tisíci lety objevovat v oblasti dnešní Libye. V této teplé krajině se jí svého času velmi dařilo. Část severní Afriky, tehdy nazývaná jako Kyréna, byla také vůbec jediným místem, kde rostlina dokázala růst. Každý z pokusů o rozšíření do dalších oblastí byl neúspěšný. Marný byl i přesun rostliny do Řecka.
Bylina s hodnotou stříbra
Možná i proto byla bylina silphium tak žádaná. Vysoká poptávka zajišťovala prodej nejenom do Řecka, které toužilo samo tuto rostlinu pěstovat. Obchod probíhal i v Římě a dalších oblastech světa. Cena se kvůli omezenému počtu vyšplhala na maximum. Dokonce měla překonat i tehdejší hodnotu stříbra.
Kvůli svým blahodárným účinkům o ni byl velký zájem. A tak ji římští císaři sušili a po tunách skladovali ve svých pokladnicích. Ne zlato či drahé kamenní. Byla to rostlina silphium, která jim zajišťovala dostatečné bohatství. Podnikavý císař Augustus dokonce toužil ovládnout distribuci této rostliny. A tak vydal rozkaz, aby jako důkaz úcty k Římu byly všechny sklizně posílány právě jemu.
Díky prodeji a vysoké poptávce se místo, na kterém tato rostlina jako jediná rostla, stalo bohatým a prosperujícím městem. Před objevením této rostliny byla Kyréna nepříliš známým místem. Tato bylina ale vše změnila.
Díky zásobám již nezbyla žádná živá rostlina
A proč již tato rostlina na žádném kousku naší planet neroste? Vědci se dohadují a přicházejí hned s několika variantami. Jednou z logických variant je ta, že byla rostlina lidmi vlastně vyhubena. Druhou možností, která je podložena nejednou studií, je ale změna klimatu. I v případě, že by k zániku rostliny nedošlo přičiněním lidí, rostlina by časem vyhynula kvůli nepříznivým klimatickým změnám.
Silphium byla bylina s velmi silnými účinky. Staří Řekové i Římané věřili na její sílu. A tak byla sklízena tak vehementně, až došlo k jejímu vyhynutí. Dnes se tak již pouze můžeme dohadovat, jestli byla tato rostlina opravdu tak kouzelná, jak se tvrdí.
