Polovina Japonců pracuje až do sedmdesáti. Česku hrozí stejný scénář
Foto: Pexels
4 min
Zatímco v Česku si většina lidí vysní odpočinek po šedesátce, v Japonsku každý druhý senior pokračuje v zaměstnání i po 65. roce života. Není to jen otázka tradice – jde o nutnost v zemi, kde chybí mladí a důchody často nestačí.
Reklama
Když důchod neznamená konec kariéry
Představte si, že vám je sedmdesát let a stále chodíte do práce. Ne proto, že byste museli, ale protože vás to baví. Nebo naopak – protože jinak nevyjdete s penězi. V Japonsku není takový scénář výjimkou, ale realitou statisíců lidí. Taxikáři, prodavači v obchodech, administrativní pracovníci – mnoho z nich už dávno oslavilo kulatiny, o kterých si Češi myslí, že znamenají definitivní tečku za profesním životem.
Japonská společnost čelí problému, který se týká i nás: rychle stárne a mladých ubývá. Rodí se málo dětí, populace se zmenšuje a téměř třetina obyvatel už překročila hranici 65 let. Firmy proto zoufale hledají pracovní sílu – a nacházejí ji mezi ženami, cizinci a právě seniory.
Většina sedmdesátníků má smlouvu, ale za zlomek mzdy
Čísla mluví jasně: více než polovina Japonců mezi 65 a 69 lety stále pracuje. U věkové skupiny 70–74 let je to třetina. A dokonce každý devátý člověk starší 75 let si udržuje zaměstnání. Ve vyspělém světě podobnou statistiku nenajdete.
Stát tento trend aktivně podporuje. Japonské podniky mají ze zákona povinnost umožnit lidem pokračovat v práci alespoň do 65 let a vyvíjet úsilí, aby zájemci mohli zůstat ekonomicky aktivní až do sedmdesátky. Jak to funguje v praxi? Často se stává, že zaměstnanec po dosažení firemního důchodového věku odchází, ale vzápětí se vrací – na nové smlouvě, s kratším úvazkem a výrazně nižším platem.
Pro firmy je to levnější řešení než hledání nových lidí. Pro seniora zase cesta, jak doplnit důchod a nezůstat doma o samotě. Naprostá většina těchto pracujících důchodců – přes 75 procent – má nestandardní či částečné úvazky, což jim sice dává flexibilitu, ale zároveň vysvětluje jejich výrazně nižší příjmy.
Nejvíce pracujících seniorů najdete v maloobchodě a službách. V posledních letech však raketově roste jejich počet ve zdravotnictví a sociální péči, kde často pomáhají s péčí o ještě starší spoluobčany.
Ikigai versus prázdná peněženka
Část Japonců zůstává v práci dobrovolně. Pravidelný režim jim dává pocit užitečnosti a chrání je před osamělostí. V japonské kultuře existuje koncept „ikigai“ – hledání smyslu života a důvodu, proč ráno vstát z postele. Pro mnohé seniory je právě práce tím, co jim tento smysl dává.
Jenže za optimistickým obrazem aktivního stáří se skrývá tvrdší realita. Ne všichni si mohou dovolit přestat pracovat. Výše japonské penze závisí na délce pojištění, předchozích příjmech i typu plateb do systému. Lidé s nízkými výdělky, přerušovanou kariérou nebo dlouhodobou prací na částečný úvazek tak mohou mít ve stáří napjatý rozpočet.
Vláda se proto snaží odstranit pravidla, která seniory od práce odrazují. Od dubna 2026 se zvýšila hranice příjmu, při jejímž překročení se pracujícím důchodcům krátí část zaměstnanecké penze. Japonci si tak mohou vydělat více, aniž by okamžitě přišli o část důchodové dávky.
Ani tento model ale není bez problémů. Člověk, který zůstává v kanceláři dobrovolně a pracuje tři dny v týdnu, je v jiné situaci než zaměstnanec skladu, stavebnictví nebo sociálních služeb. Právě fyzicky náročné profese ukazují, že prosté prodlužování pracovního života má své hranice.
Česko jde stejnou cestou
Také Česká republika stárne. Na konci roku 2025 žilo v zemi téměř 2,3 milionu lidí starších 65 let, kteří představovali více než pětinu obyvatel. Zatímco v roce 1993 připadalo na sto dětí 87 seniorů, nyní je to zhruba 138. Kolem roku 2040 by seniorů mohlo být více než dvojnásobek oproti dětem.
Český důchodový věk se proto bude postupně zvyšovat. To však automaticky neznamená, že lidé zvládnou déle pracovat ve stejné profesi. Český pracovní trh není na změny ve vyšším věku příliš připravený. Podle OECD mění v šedesáti letech zaměstnání ročně jen necelá dvě procenta českých pracovníků, což je výrazně méně než průměr vyspělých zemí.
Japonsko tak není jen exotickou ukázkou z druhého konce světa. Je to varování i inspirace – ukazuje, kam může společnost dojít, když nestihne přizpůsobit pracovní trh stárnoucí populaci. Otázkou zůstává, zda české firmy dokážou seniorům nabídnout vhodnější práci, nebo zda budou lidé ve vyšším věku pouze nuceni vydržet na původních pozicích déle.
