Figurální plastiky byly za socialismu běžnou domácí dekorací. Dnes lákají sběratele
Foto: Creative Commons / CC BY 4.0 / Městské muzeum Bechyně
3 min
Keramika vyrobená v době socialismu dnes láká sběratele. Co ještě před pár desítkami let stálo v obývácích jako samozřejmá dekorace, se dnes objevuje v online aukcích s cenovkami, které by tehdy zněly skoro absurdně. A přitom nejde o žádný luxusní porcelán z dovozu. Spíš o poctivou domácí tvorbu, která měla v 60. letech úplně jiný význam než dnes.
Reklama
Keramika a figurální plastiky ze 60. let vznikaly v době, kdy se design pohyboval mezi uměním a výrobou. Nebyl to luxus, ale ani čistá sériovka bez duše. Většina bytových doplňků vznikala v rámci státních dílen, škol a ateliérů, kde se potkávala umělecká ambice s průmyslovou výrobou.
Jitka Forejtová patří mezi jména, která dnes sběratelé znovu objevují. Její práce – často figurální plastiky, vázy a dekorativní objekty – byly tehdy součástí běžného vizuálního světa. Ne jako luxus, ale jako normální doplněk domácnosti. Nikdo je nebral jako investici. Byly prostě doma
Socialistický design
Tvorba té doby měla zvláštní napětí. Na jedné straně existovala snaha o umělecký výraz, originalitu a rukopis autora. Na druhé straně tu byl tlak na dostupnost a sériovost. Výsledkem byly objekty, které dnes působí překvapivě moderně. Organické tvary, stylizované postavy, jednoduché glazury. Nic okázalého, ale zároveň nic úplně anonymního.
A právě tahle rovnováha je dnes důvod, proč se z „obyčejné keramiky“ stává sběratelský artikl.
Půda, skříň a zapomenutý poklad
Typický příběh je skoro vždy stejný: Něco stálo desítky let v obýváku, pak se to přesunulo na chalupu. Tam to přežilo další dekádu. A nakonec skončilo na půdě nebo ve skříni mezi ložním prádlem. Teprve když se dům vyklízí, objeví se otázka: co to vlastně je?
A právě v tu chvíli vstupuje do hry trh s retro designem.
Dnes se tyto objekty objevují v online aukcích a specializovaných sběratelských skupinách. A jejich cena už dávno není symbolická. Zachovalé větší figurální plastiky z 60. let se často pohybují přibližně mezi 8 000 až 18 000 Kč, podle stavu, signatury a vzácnosti. U výraznějších nebo méně běžných kusů může cena růst ještě výš.
Nejde ale jen o materiál nebo stáří. Důležitý je příběh autora, zachovalost glazury, absence poškození – a někdy i to, jak silně daný kus působí v prostoru.
Proč je o to takový zájem
Retro keramika nezažívá návrat náhodou. Současný design je často minimalistický, hladký, digitální. O to víc vynikne něco, co má nerovnost, stopu ruky, drobnou odchylku.
Tyto objekty navíc nesou něco, co dnešní výroba často ztrácí – pocit konkrétního člověka za věcí. Nejde o anonymní produkt, ale o práci rukou v určité době a pod určitým tlakem. A právě to sběratele přitahuje.
Často vlastně ani nejde o estetiku nebo velkou uměleckou hodnotu.
Kupuje se:
- kus minulosti
- kus domácí atmosféry, která zmizela
- i pocit, že „tohle jsme doma kdysi měli“
Nostalgie tu funguje stejně silně jako trh a někdy i silněji než samotná cena.
Socialistická keramika měla zvláštní osud. Nebyla navržená jako luxus, ale často ho dnes svou originalitou připomíná. A tak se z věcí, které byly kdysi samozřejmostí, stávají tiché artefakty jedné éry. Ne okázalé, ne hlasité. Jen přítomné. A možná právě proto dnes tolik přitahují pozornost.
