Libuši Niklovou za jejího života nikdo neznal. Její plastová zvířátka se dnes prodávají za desítky tisíc

Libuši Niklovou za jejího života nikdo neznal. Její plastová zvířátka se dnes prodávají za desítky tisíc

Foto: By LToman – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Creative Commons

Publikováno:
více než 5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Dnes patří její výtvory mezi nejdražší sběratelské kousky z éry socialismu. Za života zůstávala v anonymitě, zatímco miliony dětí po celém světě si hrály s jejími revolučními hračkami. Příběh ženy, která vdechla duši obyčejnému plastu a změnila svět dětských hraček navždy.

Reklama
Obsah článku
  1. Když plast začal snít
  2. Mezi stroji a kaučukem
  3. Revoluční nápad ze splachovadla
  4. Cesta na světovou výstavu
  5. Buvol, který přežil svou tvůrkyni
  6. Zapomenutá a opět objevená
  7. Triumf po třiceti letech

Sklep ve Zlíně, listopad 1944. Desetiletá holčička objímá hadrovou panenku, zatímco nad městem duní spojenecká letadla. Tento okamžik strachu a útěchy formoval budoucí pohled malé Libuše na svět hraček – pochopila totiž, že i zdánlivě bezvýznamný předmět dokáže v kritické chvíli znamenat všechno.

Z tohoto poznání později vyrostla jedna z nejvýznamnějších, leč nejméně známých designérek dvacátého století. Žena, která proměnila průmyslový plast v milované společníky dětství a jejíž nápady okopírovali výrobci ve dvaceti pěti zemích světa. Přesto o ní dodnes ví jen málokdo.

Když plast začal snít

Poválečný Gottwaldov – tak se tehdy jmenovalo rodné město Libuše – hledal novou identitu. Baťova továrna se proměňovala podle komunistických představ, ale zároveň zde vznikaly překvapivě progresivní vzdělávací programy. Mezi nimi vynikl obor, který tehdy zněl téměř sci-fi: tvarování plastických hmot.

Patnáctiletá dívka se v roce 1949 přihlásila na uměleckoprůmyslovou školu právě kvůli tomuto oboru. Fascinovala ji představa, že z tekuté hmoty dokáže vymodelovat cokoliv. Zatímco spolužáci vyřezávali tradiční dřevěné loutky, ona experimentovala s materiálem budoucnosti – pružným, barevným a nepředvídatelným.

Plast v jejích rukou občas ztvrdl předčasně, jindy se rozplynul v beztvarou kaši. Učila se metodou pokus-omyl, protože zkušených odborníků bylo málo. Přesto v tom viděla obrovský potenciál – lehký materiál, který vydrží ve vodě, snese hrubé zacházení a dá se vyrábět v zářivých barvách. Ideální pro svět dětí.

Mezi stroji a kaučukem

Po dokončení studia v roce 1953 nastoupila devatenáctiletá absolventka do břeclavského Gumotexu. Ocitla se daleko od domova, v továrně plné hlučných lisů a intenzivního zápachu vulkanizované gumy. Mladá tichá žena mezi zkušenými techniky musela tvrdě bojovat o respekt.

Její první sériově vyráběný kусek – figurka Hurvínka – znamenal průlom. Z papírového náčrtku se stala hmatatelná věc, kterou si děti mohly odnést domů. Následovaly další: pískací kočičky, králíčci, pejsek Alík. Každý kus procházel komplikovaným procesem – vylisování, ruční nabarvení latexovými barvami, osazení pískacím mechanismem.

Ke konci padesátých let rozšířila portfolio o sérii figurek představujících různá povolání. Chtěla inspirovat děti, aby si dokázaly představit sebe sama v jakékoli roli – od lékaře po zdravotní sestřičku. Hračka pro ni nebyla jen zábava, ale nástroj formování osobnosti.

V roce 1958 se provdala za spolužáka Františka Nikla, malíře. Dva umělci pod jednou střechou sdíleli vášeň pro krásu a experimentování. O dva roky později se narodil syn Petr – událost, která ještě prohloubila její porozumění dětskému světu.

Revoluční nápad ze splachovadla

Rok 1961 přinesl změnu. Výpověď v Gumotexu a návrat blíž domovu – do Fatry Napajedla. Tady měla konečně prostor pro odvážnější projekty. Začala s nafukovací slepičkou (1963), kterou děti mohly vzít do vany. Ale skutečný převrat měl teprve přijít.

Inspirace přišla z nečekaného místa – z harmonikovе hadice ve splachovacím záchodě. Ta ohebná trubka, která se roztahovala a smršťovala, ji přivedla na geniální myšlenku. Co kdyby takový princip aplikovala na hračku?

Vzala tužku a načrtla kočku s dlouhým pružným tělem složeným z dutých obratlů. Výsledek působil komicky – zvíře, které můžete vytáhnout do délky a ono se samo zase smrští. Kolegové ve Fatře byli nadšení a pustili se do prototypu.

Dětská osobnost se utváří i hračkou, proto jsem nikdy nepodceňovala, co do svých návrhů vložím.

Černá kočka s harmonikovým trupem získala domácké jméno Líba – autorka do ní vložila kousek sebe. Stala se okamžitým hitem a v roce 1964 získala Zlatý kahan i zlatou medaili na libereckém veletrhu. Šlo o historicky první ohebnou plastovou hračku svého druhu na světě, kterou si Niklová nechala patentovat.

Úspěch kocoura inspiroval celou sérii: lišky, beránky, tygříci, celá zoologická zahrada fantazie. Každé zvířátko přicházelo rozložené v krabici jako stavebnice – děti si je samy sestavovaly, čímž se stávaly spolutvůrci. Hračky útočily na všechny smysly: zářivé barvy, gumová vůně, pískání při stlačení.

Osel 1965
Osel 1965 | Zdroj: By LToman – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Creative Commons

Cesta na světovou výstavu

V roce 1967 doputovala fantazie české designérky až na Expo v Montrealu. Pro tuto příležitost vytvořila Verneovskou kolekci – sadu hraček inspirovaných romány Julese Verna. Mezi nimi vynikal vláček Pískáček s komínem, který při jízdě hvízdal jako skutečná lokomotiva.

Zatímco svět obdivoval československou vynalézavost, doma přišla další životní změna. V létě 1968, právě když chystala uvedení nových hraček, se narodila dcera Veronika. Šťastná událost uprostřed zlomového roku – v srpnu vtrhly do země okupační tanky.

I v době normalizace pokračovala v práci. Na počátku sedmdesátých let přišla s další revolucí: sedací nafukovací zvířata, která byla zároveň hračkou i nábytkem. Patent na tuto novinku získala v roce 1971.

Buvol, který přežil svou tvůrkyni

Prvním prototypem byl červený buvol, následovaný žirafou, slonem, nosorožcem i housenkou. Pestrobarevní kamarádi pro nejmenší – lehcí, měkcí, bezpeční, omyvatelní. Tvorové, kteří ožívali až díky dechu toho, kdo je nafoukl.

Když v roce 1973 sjel z výrobní linky první sériový buvol, měla za sebou neuvěřitelně plodné období. Stovky originálních návrhů, 9 patentů, 3 průmyslové vzory. Ještě důležitější bylo, kolik dětí si s jejími výtvory hrálo – i když většina netušila jméno autorky.

Její harmoniková zvířátka byla natolik geniální, že je okopírovali výrobci v nejméně 25 zemích. Desítky milionů dětí na různých kontinentech vyrůstaly s napodobeninami jejích nápadů. Pracovala v anonymitě za železnou oponou, přesto ovlivnila dětství po celém světě.

Koncem sedmdesátých let byla na vrcholu. Její hračky získávaly prestižní tituly Vynikající výrobek roku a označení Vybráno pro CID. V československých domácnostech a školkách byly všudypřítomné.

Zapomenutá a opět objevená

V červnu 1981 náhle zemřela. Bylo jí pouhých 47 let. Tehdejší tisk věnoval jejímu odchodu minimální pozornost. Fatra ještě nějaký čas pokračovala ve výrobě podle jejích návrhů, ale postupně vše zmizelo z pultů – údajně kvůli novým bezpečnostním normám týkajícím se ftalátů v plastů.

Léta plynula v zapomnění. Děti z padesátých a šedesátých let dospěly a teprve s odstupem pochopily výjimečnost toho, co držely v rukou. Její syn Petr Nikl vyrostl v uznávaného výtvarníka a cítil potřebu připomenout maminčin odkaz.

Po roce 2000 se začal zvedat zájem o retro design. Figurky nalezené na půdách a v bazarech se staly sběratelskými artikly s cenami přesahujícími 45 000 korun. Ozvalo se volání po obnovení výroby a poctě autorce.

Triumf po třiceti letech

V dubnu 2010, v den jejích nedožitých 76. narozenin, se v pražském Uměleckoprůmyslovém museu otevřela retrospektiva 200 dm³ dechu. Název odkazoval na objem vzduchu v jednom buvolovi – na klíčový element jejích hraček.

Petr Nikl vytvořil pro maminku poetickou instalaci s průhlednými nafouknutými kostkami a míči, mezi nimiž se vznášelo sedmdesát procent všech jejích návrhů. Fatra k té příležitosti vyrobila limitovanou edici 700 červených buvolů.

O měsíce později putovala výstava do Paříže, kde v Louvru sklidila nadšení. Její plastoví buvoli, sloni a věčný kocour Líba se dostali do sbírek Musée des Arts Décoratifs v Paříži i newyorského MoMA.

V roce 2012 byla jako první žena uvedena do Síně slávy českého designu. Trvalo to třicet let od jejího odchodu, ale nakonec získala pocty, jaké si zasloužila. Z anonymní tovární návrhářky se stala mezinárodně uznávaná ikona designu.

Dnes se její originální hračky prodávají v aukcích za astronomické sumy. To, co kdysi vypadalo jako kus starého plastu určeného k vyhození, je nyní ceněným sběratelským artiklem. Paradoxní osud ženy, která celý život tvořila pro děti, ne pro sběratele.

Reklama

Možná jste zmeškali

Vědci identifikovali unikátní 3600 let starou saunu: Hliněné koule zde hrály největší roli

Vědci identifikovali unikátní 3600 let starou saunu: Hliněné koule…

Z Finska se obliba saunování rozšířila do celého světa. Sauny ale nevypadaly vždy tak, jak je známe dnes. Jejich podoba i technologie se časem proměňovaly.

Toužíte po krásném, zářivém úsměvu? Poradíme vám jak na to z pohodlí…

V dnešní době je spousta možností, jak si nechat vybělit zuby. Existují různé výrobky z lékárny nebo drogerie, jako jsou bělící pasty, gely atd. Možností je i návštěva odborníka, ale u těch se cena za vybělení zubů může vyšplhat až na několik tisíc korun. Proto dnes přicházíme s různými tipy, jak si vybělit zuby v pohodlí domova a ušetřit tím nejen svůj čas, ale i peníze.

Těžký Gustav - miláček Adolfa Hitlera. Na jeho obsluhu bylo potřeba až 500 vojáků

Těžký Gustav - miláček Adolfa Hitlera. Na jeho obsluhu bylo potřeba…

Těžký Gustav byl osobním projektem Adolfa Hitlera, který demonstroval sílu a velikost Třetí říše. Hitler tuto zbraň miloval, i když v konečném důsledku nebyla vůbec potřeba.

Dokud někdo ze syrového masa velryby neoslepne, tak se nic nezmění. Staří Inuité trvají na svých zvycích – nevařit

Dokud někdo ze syrového masa velryby neoslepne, tak se nic nezmění.…

Vědci z Univerzity Britské Kolumbie vydali zdravotní doporučení pro inuitské velrybáře, když u běluh severních ze Severního ledového oceánu objevili infekčního kočičího parazita, který je potenciálně fatální předzvěstí klimatických změn na severu.

Chcete zeštíhlit v obličeji? Dá se to vůbec? Pomoci mohou tyto tipy

I vám se zdá, že se vám za poslední období nějak "nalila" tvář? Přibírání v obličeji trápí daleko více lidí, než si myslíte. Co může být na vině a jak zeštíhlet obličej? Soustřeďte se na stravu, alkohol i pohyb.

Voynichův rukopis: Kniha, kterou nelze přečíst

Voynichův rukopis: Kniha, kterou nelze přečíst

Voynichův rukopis, jedna z historicky nejzáhadnějších knih. Vědci i amatéři po celém světě se jej snaží rozluštit už 500 let. Neúspěšní byli alchymisté na dvoře Rudolfa II. a nepodařilo se to ani moderním počítačům. Jaká tajemství skrývá?

„Cti naši planetu každý den, aktivita každého se počítá.“ Vzkazy…

Den Země je den věnovaný Zemi. Je to každoroční celosvětová událost konaná 22. dubna a zaměřená na propagaci a podporu ochrany životního prostředí. Svoji podporu matičce Zemi veřejně vyjadřují jak neznámí pozemšťané, tak velikáni veřejného života. Z jejich tweetů a citací vybíráme.

Ikonický Club Sandwich: Anglický král ve vyhnanství ho zbožňoval a jeho opovrhovaná Američanka se s ním pyšnila (+recept)

Ikonický Club Sandwich: Anglický král ve vyhnanství ho zbožňoval a…

Nejoblíbenější teorií je, že sendvič se poprvé objevil v roce 1894 ve slavném americkém Saratoga Club-House (exkluzivní herna pouze pro pány v severní části státu Saratoga Springs, New York), kde se zrodily bramborové lupínky. Původně se jmenoval Morrissey's Club House a do heren nesměly ani ženy, ani místní. V roce 1894 klub koupil Richard Canfield.

Do smutečních šperků se vkládal popel či vlasy nebožtíka, i se mlely do barvy. Za děti bílý smalt či perly jako slzy

Do smutečních šperků se vkládal popel či vlasy nebožtíka, i se mlely…

Smuteční šperky pocházejí ze 17. století, ale obrovskou popularitu získaly o století později, kdy královna Viktorie truchlila nad smrtí svého milovaného Alberta. Jakýkoli šperk vyrobený na památku milovaného, který zemřel, byl vyráběn jako vzpomínka na lidi nebo i na domácí mazlíčky.

Vražedné násilí ve Švédsku: nejvíce případů za téměř 20 let

Podle poslední výroční zprávy švédské Národní rady pro prevenci kriminality (Brå) loni Švédsko zaznamenalo nejvyšší míru vražd a zabití za dobu nejméně 18 let, přičemž 124 lidí přišlo o život po násilném útoku.

Doporučené články

Oblíbená česká herečka vyměnila ruch Prahy za venkov

Oblíbená česká herečka vyměnila ruch Prahy za venkov

Herecká dráha Václava Neckáře: Za oscarové Ostře sledované vlaky dostal sedm tisíc korun a srpen 1968 ho zastihl při natáčení v cizině

Herecká dráha Václava Neckáře: Za oscarové Ostře sledované vlaky dostal sedm tisíc korun a srpen 1968 ho zastihl při natáčení v cizině

Smůla herečky Pavly Tomicové pokračuje, musela zrušit listopadová představení

Smůla herečky Pavly Tomicové pokračuje, musela zrušit listopadová představení

V pondělní Ulici: Bolestivé důsledky honu, článek plný pomluv a Klára, která si dál diktuje

V pondělní Ulici: Bolestivé důsledky honu, článek plný pomluv a Klára, která si dál diktuje

Chalupu jí spálil požár. Pak chtěla koupit dům ze slavného seriálu, ale neuspěla. Nakonec našla vlastní ráj

Chalupu jí spálil požár. Pak chtěla koupit dům ze slavného seriálu, ale neuspěla. Nakonec našla vlastní ráj

Reklama