Je člověk opicí, nebo andělem? O tom rozhoduje náš mozek aneb Kdyby milión opic psalo milión let na psacím stroji
Foto: Christopher Walsh, Harvard Medical School / Creative commons, CC-BY
4 min
Soucit, který v nás vzbudí lidskost ukrytá v očích gorily, je svědectvím úzkého příbuzenského svazku mezi člověkem a lidoopy. Ale vzdálenost mezi nimi se okamžitě zvětší, srovnáme-li hrubé zvuky, jež vydává šimpanz, například se Shakespearovou poezií.
Reklama
Žádná opice by nezvládla technologii světa počítačů, složitou strukturu společenských vztahů v lidské síti příbuzenství, přátelství či politických propletenců. V tom tkví paradoxnost postoje, který většina z nás zastává. Lidé povstali z tvora podobného dnešní opici, a přesto se od ní tak výrazně, ne-li absolutně liší, zamýšlí se Robert Foley ve své knize Lidé před člověkem.
Horské opice chodily po dvou dávno před škobrtající Lucy. Potřebovaly se brodit zaplavenými pralesy?
Za vším hledejme mozek
To, že se lidské mysli něco takového daří, je jen dalším důkazem vysoké úrovně rozvoje lidského mozku. Právě on je jedním ze symbolů rozdílu mezi člověkem a ostatními představiteli živočišné říše. Je několikrát větší, než má být, a je nezbytnou podmínkou přežití lidského rodu a jeho evolučního úspěchu. Mozek dnešního člověka váží v průměru 1400 gramů. Všeobecně je váha mozku u živočichů přímo úměrná celkové váze, a brali bychom toto pravidlo v úvahu i pro člověka, měl by jeho mozek správně vážit pouhých 500 gramů.
Velký mozek, velké věci
Velký mozek jistě člověku dopomohl k řadě schopností, jimiž vládne výhradně lidský rod. Nejviditelněji se nám zde vnucuje schopnost řeči. Lidé dokážou vydávat celou škálu zvuků, ale co je důležitější, umí tyto zvuky podle složitých pravidel organizovat a rozumí jejich významu - doslovnému i nevyslovenému. Lidé dokážou různými prostředky vyjadřovat své představy a i ty organizovat. Umí organizovat i hmotný svět - pomocí technologií, jež jsou geniální buď svou jednoduchostí - například bumerang -, nebo složitostí - vesmírný koráb, schopný shromažďovat údaje na vzdálených planetách a posílat je zpátky na Zem.
Kdyby milión opic psalo milión let na stroji
Nic z toho by se neuskutečnilo, kdyby byla lidská činnost založena jen na individuálním výkonu. Kdyby milión opic psalo milión let na psacím stroji, možná by nakonec sepsaly Shakespearovo dílo, ale tyto opice by především nikdy nebyly schopny vyrobit a prodat psací stroj. To by vyžadovalo vysokou míru kooperativního chování a organizovanou společnost. Lidská společnost je založena na složité síti sociálních a ekonomických interakcí, zahrnujících spolupráci, konkurenci, závislost, altruismus, přátelství a konflikty, argumentuje autor knhy Lidé před člověkem.
Z opice andělem?
A to vše je africkým lidoopům, kteří jsou našimi nejbližšími žijícími příbuznými, na hony vzdáleno. Při pohledu na fosilní nálezy nám není nijak zatěžko si představit, jak se po částečkách tvořila fyzická podoba člověka; jen troufalá mysl je však schopná uvěřit, že tímto nahodilým způsobem bylo slátáno i lidské chování. Lidé pochází z opice, ale učinili ze sebe anděly. Většina lidí se s tímto zjevným paradoxem naučila žít - proti andělu smrti jsou na straně opic, avšak zároveň jsou s anděly, bojí-li se zvířete v nás, zamýšlí se Foley.
Symboly
Opice a andělé představují v posledních sto letech od vzniku darwinistického uvažování v myšlení lidí určité symboly. Reprezentují však i několikero strategií, které vědci - sociologové i biologové - využívali k posuzování toho, co je člověk v postdarwinovském světě. Symboly paradoxně přežily, třebaže jejich význam se za ta léta výrazně změnil.
