Smrt jako výnosný byznys předků: Nepochopíte, co se dělo v 19. století
Foto: Internet Archive Book Images / No restrictions, Wikimedia commons
3 min
V 19. století začaly anglické odbory, církve a další organizace zakládat takzvané „pohřební kluby" na pomoc chudým. Šlo vlastně o jistou formu pojištění. Členové platili měsíční či roční členský příspěvek a klub pak platil za výdaje spojené s pohřbem dotyčného. Výše příspěvku závisela na tom, jak honosné rozloučení si člověk přál.
Reklama
Pohřební spolky či bratrstva, které se náležitě postaraly o pohřbívání zesnulých ve své obci či náboženské společnosti, fungovaly již v klasické antice, nejvíce ve starověkém Římě. Stejně jako u většiny věcí v životě tehdy i dnes byla smrt byznysem, který musí vydělávat. Nejen ve staré Anglii se děly podobné praktiky.
Anglické pohřební kluby
Jenže podobně jako anglické moderní pojišťovny i pohřební kluby se musely potýkat s problémem pojistných podvodů. Mnozí lidé zapisovali své nemocné děti do více klubů současně, protože věděli, že už dlouho žít nebudou. Takto získávali mnohem více peněz, z nichž jen malá část šla na výdaje spojené s pohřbem. O jednom otci se dokonce ví, že zapsal syna do 19 klubů. Ojediněle se také vyskytovaly případy, kdy rodiče zabíjeli své děti kvůli pojistnému.
Některé pohřební kluby měly až pět tisíc členů, ale postupně zanikaly. Zničily je jejich podvody i nesprávné vedení. Jeden však existuje dodnes: The Egton Bridge Guild v Eskdalu.
Jak financovali předkové svůj pohřeb
19. století bylo dobou vysoké úmrtnosti, zejména dětí, a chudé dělnické rodiny se obávaly, že nebudou schopny zaplatit svým blízkým důstojný pohřeb a budou se muset spoléhat na místní chudinskou unii, která jim zajistí nuzný pohřeb – to znamenalo pohřbení do společného chudinského hrobu bez náhrobku. Také budoucím nebožtíkům hrozilo, že skončí na pitevním stole anatomické školy na základě zákona o anatomii z roku 1832.
Na pomoc těmto lidem bez prostředků církve, odbory a další sdružení zakládaly benefiční spolky, které nazývaly pohřební kluby. Systém spočíval v tom, že týdenní platby do klubu zajišťovaly úhradu pohřebních nákladů spojených s pohřbem, a to bez ohledu na to, jak dlouho byl dotyčný členem. Výše příspěvku závisela na typu požadovaného pohřbu a věku pohřbívané osoby.
Výběr záloh
Klub vybíral peníze od členů u nich doma nebo se pořádal týdenní sbírkový den v nějaké veřejné místnosti nebo na jiném veřejném místě. Pouze však do té doby, než se zjistilo, že veřejný dům byl pouze lákadlem pro ty, kteří si raději koupili pivo, než aby šetřili na pohřeb. Jiné spolky nabízely nemocenské dávky, které zahrnovaly rezervu na pohřební výdaje.
Smrt vynášela
Objevily se náznaky, že systém byl v některých oblastech zneužíván. V jednom z tehdejších vyšetřování se uvádělo, že někteří lidé, kteří si byli vědomi, že dítě je na tom špatně a pravděpodobně dlouho nepřežije, je často přihlašovali do dvou nebo tří klubů. V případě úmrtí dítěte každý klub vyplácel náhrady, aniž by věděl o ostatních klubech. Jeden muž prý dokonce přihlásil své dítě do devatenácti klubů. Při návštěvě chudinské čtvrti neslyšela manželka jednoho duchovního slova vyjadřující soucit nad smrtí dítěte, ale byla šokována, když od sousedů vyslechla poznámky: „To je pro matku pěkné, dítě bylo zapsáno ve dvou klubech!".
