Ne každé plemeno poslouchá na slovo: Afgánský chrt, Basenji nebo Bígl mají vlastní hlavu

Pojem „poslušný pes“ si většina lidí spojí s německým ovčákem nebo border kolií, kteří ochotně reagují na každý povel. Vedle nich ale existuje i druhá skupina – psi, kteří berou povely spíš jako návrh k zamyšlení než jako jasný pokyn.

Pokud hledáte parťáka, který se naučí třicet triků za víkend, následující řádky pro vás budou spíše varováním. Pokud ale dokážete ocenit intelektuální nezávislost, svébytný humor a psí osobnost, která vás nepovažuje za střed vesmíru, možná v této skupině najdete svého favorita. Je totiž důležité hned na začátku říct: tito psi nejsou hloupí. Naopak, často jsou až příliš chytří na to, aby dělali věci jen proto, že jste to řekli.

Afgánský chrt: Aristokrat s vlastní hlavou

Afgánský chrt je v psím světě ekvivalentem supermodelky, která odmítá vstát z postele za méně než deset tisíc dolarů. Toto plemeno bylo po staletí šlechtěno k tomu, aby lovilo samostatně na obrovské vzdálenosti. V praxi to znamená, že afgán se v terénu musel rozhodovat sám, bez instrukcí člověka.

Tato genetická výbava mu zůstala. Afgánský chrt vás sice miluje, ale vaši snahu naučit ho „přines balonek“ bude sledovat s mírným opovržením. Jeho motivace ke spolupráci je téměř nulová, pokud z toho nekouká něco skutečně zajímavého. Pokud ho pustíte z vodítka v otevřeném prostoru a on uvidí něco, co stojí za pronásledování, můžete na jakékoli přivolání zapomenout. Jeho instinkt je prostě silnější než vaše autorita.

Basenji: Kočka v psím těle

Basenji je fascinující plemeno z Afriky, o kterém se často píše, že neštěká (vydává spíše jódlovací zvuky). Méně už se ale zdůrazňuje, že se v mnoha ohledech chová spíše jako kočka než jako pes. Basenji je extrémně čistotný, nezávislý a k cizím lidem odtažitý.

V žebříčcích poslušnosti se pravidelně umisťuje na posledních příčkách. Důvod je prostý: basenji postrádá takzvaný „will to please“, tedy vrozenou touhu zavděčit se majiteli. Když mu dáte povel, basenji se na vás podívá a v duchu si vyhodnotí poměr mezi vynaloženou energií a nabízeným pamlskem. Pokud výsledek není v jeho prospěch, prostě odejde. Trénink basenjiho vyžaduje nekonečnou trpělivost a smysl pro humor, protože tento pes vás bude testovat každý den znovu.

Bígl: Nos, který vypíná mozek

Bígl je sice nesmírně milý, přátelský a vypadá jako ideální rodinný pes, ale má jednu zásadní „vadu“ – fenomenální čich, který je přímo napojen na jeho motoriku. Jakmile bígl zachytí stopu, zbytek světa pro něj přestává existovat.

V tu chvíli se u něj projevuje selektivní hluchota. Můžete křičet, pískat nebo mávat šunkou, ale bígl je v transu. U tohoto plemene se nikdy nedočkáte stoprocentní poslušnosti na volno v přírodě. Jsou to psi, kteří byli šlechtěni k práci ve smečce, kde se rozhodovali podle pachu, nikoli podle vizuálních signálů lovce. Bígl není neposlušný schválně, on jen prostě nemůže jinak – jeho nos má v jeho hierarchii smyslů absolutní veto.

Čau-čau: Rezervovaný filozof

Pokud chcete psa, který vás bude u dveří vítat nadšeným skákáním a nosit vám bačkory, na čau-čaua rovnou zapomeňte. Toto starobylé čínské plemeno je ztělesněním důstojnosti a nezávislosti. Čau-čau je velmi teritoriální a oddaný své rodině, ale projevuje to velmi úsporně.

V tréninku je to jeden z nejobtížnějších partnerů. Má velmi silnou vlastní vůli a naprosto odmítá dril. Opakování jednoho povelu pětkrát po sobě považuje za urážku své inteligence a po druhém pokusu se pravděpodobně otočí zády. Respekt čau-čaua si musíte zasloužit, nelze si ho vynutit silou ani podplatit tunou piškotů. Pokud vás nerespektuje jako přirozeného vůdce, bude vás prostě ignorovat.

Anglický buldok: Tvrdohlavost jako životní styl

Buldok je kapitola sama pro sebe. Není to pes, který by utíkal za zvěří (na to je příliš pohodlný), ale jeho neposlušnost má jinou podobu – pasivní odpor. Buldok je mistrem ve hře na „neslyším, nevidím, spím“.

Když se buldok rozhodne, že se mu nikam nechce, prostě si lehne a v tu chvíli s ním nepohne ani pár volů. Jeho tvrdohlavost je legendární. Trénink buldoka připomíná spíše vyjednávání s odbory než kynologický výcvik. Musíte ho přesvědčit, že to, co po něm chcete, byl vlastně jeho vlastní nápad. Pokud se o to pokusíte drsným tónem, buldok se urazí a přestane s vámi komunikovat na několik hodin.

Proč tomu tak je?

Je důležité si uvědomit, že to, co dnes vnímáme jako „neposlušnost“, byla dříve žádoucí pracovní vlastnost.

• Chrti museli být samostatní lovci na dohled.
• Teriéři museli mít odvahu vlézt do nory a sami se rozhodnout, jak naložit se škodnou.
• Primitivní plemena (jako Basenji nebo Akita) přežila v drsných podmínkách právě díky tomu, že se nespoléhala na člověka, ale na své instinkty.

Nezávislost není hloupost. Ve skutečnosti jsou tato plemena často velmi vynalézavá při řešení problémů – ovšem jen těch problémů, které zajímají je samotné (například jak se dostat do uzavřené skříňky s jídlem).

Jak s takovým psem žít a nezbláznit se?

Pokud už doma jednoho z těchto „rebelů“ máte, nebo o něm uvažujete, musíte změnit své nastavení. Klasický dril u nich nefunguje. Tresty vedou pouze k tomu, že pes s vámi definitivně přeruší citové pouto a uzavře se do sebe.

1. Motivace je klíč: Musíte najít to, co pes skutečně chce. U někoho je to specifický druh pamlsku, u jiného krátká hra.
2. Pozitivní posilování: Chvalte každý náznak spolupráce. I když pes přijde na přivolání až napotřetí, stále ho musíte odměnit, protože nakonec přišel.
3. Management prostředí: U psů s extrémním loveckým pudem je největším projevem lásky to, že je nepustíte z vodítka tam, kde by mohli vběhnout pod auto. Nesnažte se přechytračit tisíce let evoluce.
4. Respekt k povaze: Přijměte fakt, že váš pes nikdy nebude šampionem v obedience (poslušnosti). Místo toho si užívejte jeho unikátní osobnost a integritu.