Menší vesnička Vilejšov o svou existenci bojovala stovky let. Její pozůstatky můžeme dodnes navštívit
Foto: Petr Kinšt / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
K zániku vesniček, měst nebo obydlených osad docházelo od pradávna. Smutný osud ukončení existence před několika desítkami let čekal i pohraniční vesničku v teplické oblasti, kterou Češi znají pod názvem Vilejšov.
Reklama
Tam, kde vůkol býval les
Nová Ves, Vilejšov, nebo chcete-li Willersdorf, jak zní německý název této malé dnes již zaniklé vesnice. Ta byla již od svého založení spjata s heslem „Tam, kde vůkol býval les“. Když si uvědomíme, kde se vesnice rozprostírala, pochopíme, že se jedná o opravdu příhodné heslo. V teplické oblasti dnes najdeme drobné kamenné pozůstatky, v jejichž okolí se nachází pouze lesy a louky. Pokud chcete zříceniny domů prozkoumat, musíte se vydat do Krušných hor. Vesnice se rozprostírala mezi Pastvinami a Dlouhou loukou. Záchytným bodem může být i nedaleká obec Fláje, kterou občané Vilejšova v minulosti využívali k návštěvám pošty i dalších míst.
Mlýn, německá hospoda i kaplička na návsi
Z historických pramenů vychází, že v samotném centru vesnice byl kdysi postaven dům s číslem 25. Jeho ruiny je zde možné vidět dodnes. Důležitým místem, kde se scházeli především muži na kus řeči a na pivo, byla hospoda s německým názvem M. Meyer's Gasthaus. V obci nechyběla ani kaplička a důležitým místem, které zajistilo obživu i obyvatelstvu z blízkého okolí, byl mlýn. Ten fungoval po dlouhá staletí. V roce 1930 se ale dostal do vlastnictví Antonína Šindlera a změnil se na obytnou vilu. Ukončil tak svou mlynářskou činnost.
Kvůli novému majiteli se spousta lidí přestěhovala
To, jak to ve vesnici vypadalo pár desítek let před jejím zánikem, si asi dovedeme živě představit. Pojďme se nyní podívat o stovky let zpět. Do doby, ve které se objevují první dochované informace o vesnici Vilejšov, která byla později přejmenovanou na Novou Ves. Konkrétně se dostáváme do roku 1664. Tehdy oblast Duchcova, kde se nacházela i tato vesnice, po svém otci Maxmiliánu zdědil budoucí pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Jeho hlavní pracovní náplní byly reformy. A tak se velká část obyvatelstva raději z oblasti, ve které začal rozhodovat, odstěhovala do Saska.
Vesnice se postupně rozrůstala
Následně se situace ustálila a došlo k výstavbě nových domů. Katastr z roku 1757 dokládá informace o 22 usedlostech a mlýnu o jednom kole na nestálé vodě. V první polovině 20. století byla vesnice poněkud větší. Dohromady zde bylo 46 domů a více než 200 obyvatel. Většina z nich spadala pod Duchcovské panství, pár domů do panství Bílinského. Protože se nejednalo o velkou vesnici, lidé si obecně velmi pomáhali. A tak se například na faru nebo na poštu chodilo do nedaleké vesnice Fláje. Této obci byl Vilejšov na oplátku nápomocný svou hospodou nebo mlýnem.
Druhá světová válka a blížící se konec obce
30. září 1938 došlo k překvapivému podepsání Mnichovské dohody. Ta se, již méně překvapivě, dotkla i vesnic v oblasti Krušných hor. I samotný Vilejšov se nacházel v sudetoněmecké oblasti. Byl tak ovlivněn situací druhé světové války. Na základě Mnichovské dohody se spolu s Teplicemi a Duchcovem stal součástí Německé Říše. V té době přebírá nový název a je rozdělen na 2 části. A to na Willersdorf a Horní Willersdorf. Tyto dvě oblasti dělí pouze úzký lesní pruh.
Ani po válce si obec nemůže oddechnout. Na základě Benešových dekretů došlo po válce k odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Z Vilejšova se stala chatová osada. V roce 1948 mění své jméno na Nová Ves a o 7 let později, v roce 1955, dochází ke zboření celé vesnice, jejíž pozůstatky zde můžeme dodnes navštívit.
