Od Babylonské věže po univerzální gramatiku aneb Jak vlastně vznikl jazyk
Foto: gpointstudio / Depositphotos
4 min
Vývoj jazyka je téma, které fascinovalo lidi od dávnověku. Vždyť již staří Řekové a Římané se snažili dobrat se jeho původu nebo se bavili vymýšlením slovních druhů a indický vzdělanec Pánini sepsal první známou gramatiku již někdy v 5. či 7. století př. n. l.
Reklama
Jak šla staletí, teorií ohledně vzniku jazyka přibývalo a jejich absurdita dospěla do bodu, který přiměl Pařížskou lingvistickou společnost, nejváženější uskupení lingvistů 19. století, prohlásit, že již nehodlá přijímat žádné články zabývající se touto otázkou. Máloco ovšem fascinuje lidi tolik jako jejich původ. Snaha dobrat se odpovědi přetrvala až dodnes, jak dokládá stále velmi živá disciplína lingvistiky.
Prajazyk
Hlavní spor se v lingvistice vede o to, zda jazyk vznikl z jediného základu, nebo zda se vyvinulo více jazyků nezávisle na sobě. V tomto bodě se bohužel názory lingvistů kvůli nedostatku důkazů rozchází.
Významnými teoriemi zastávajícími existenci prajazyka jsou především biblické příběhy. Kromě zmatení jazyků po pádu Babylonské věže byla populární také teorie Noemovy archy, podle níž Noe spolu se všemi zvířecími druhy zachoval i jazyk, který jeho potomci poté rozšířili po světě. S teorií na podobném principu přišel v 17. století také John Webb – mnohem úspěšnější jako architekt než jako lingvista. Podle něj byla prapůvodním jazykem čínština, která se mu zdála primitivní. Zda by s tímto tvrzením souhlasili dnešní sinologové, už je druhá věc.
Napodobování
Lidé měli odjakživa talent napodobovat zvuky svého okolí. Není tedy překvapivé, že existuje teorie předpokládající, že právě tato schopnost stála u zrodu jazyka. Podle německého jazykovědce Johanna Gottfrieda Herdera se jazyk vyvinul z umění prvních lovců napodobovat zvuky zvířat. S podobnou teorií přišel také nizozemec Jan Badouin de Courtenay, podle kterého jazyk vznikl z citoslovcí. Zvuky jako „bum“ si tak lidé mohli spojit s nebezpečím, zatímco mnohem přímočařejší zvuky typu „mňau“ označovaly kočky.
Od zvuků k jazyku
V 19. století přišel britský lingvista Henry Sweet s teorií, že jazyk se postupně vyvinul z automatických výkřiků bolesti či radosti, které postupně nabyly význam a staly se jakýmisi prvními slovy. Na podobném principu stojí i teorie sira Edwarda Burnetta Taylora, podle které se zvuky mimoděk vydávané při práci stala slovy označujícími danou činnost. Díky sklonu lidí vyprávět si příběhy a dělat věci složitější, než je třeba, se postupně vyvinul gramatický systém jazyka, jehož součástí se tato slova stala.
Spontánní vznik
Pomineme-li představu jazyku jakožto daru od boha, jeví se jako pravděpodobnější genetická mutace někdy v brzkém vývoji člověka. S nárustem mozkové kapacity se tak lidé mohli oddat svému koníčku zesložiťování a přijít s rafinovanějším systémem komunikace, který se pravděpodobně zasloužil o současné postavení lidského rodu.
Noam Chomsky
V dnešní době nejpřijímanější a nejuznávanější teorie je ta, se kterou přišel významný lingvista a filosof Noam Chomsky, ikona současných filosofů a univerzitních profesorů. Podle jeho teorie je lidský mozek naprogramován na učení a tvorbu jazyka, jak dokazuje obdivuhodná schopnost batolat osvojit si jazyk i se všemi jeho pravidly, aniž by jej zezačátku chápala. Chomsky přišel také s konceptem univerzální gramatiky, která je zakódována v lidském podvědomí a která nám umožňuje rozpoznávat a vytvářet nejrůznější pravidla jazyka.
Jak lze vidět, teorií je i v dnešní době mnoho a je dost možné, že by jimi byla Pařížská lingvistická společnost stále pobouřena. Pokud se ovšem lidstvu nepovede vynalézt způsob jak cestovat časem, je možné, že se pravdu nikdy nedozvíme. Navzdory tisícům let věnovaných snaze vypátrat, jak se zrodil jazyk, si tak musíme přiznat smutnou pravdu – že to zkrátka nevíme.
