Konec truhlíků a plastových květináčů. EU připravuje zákaz
Foto: Doidam 10 / Shutterstock
3 min
Nové nařízení o obalech a obalových odpadech známé pod zkratkou PPWR přináší zásadní změny pro každého milovníka balkonových květin a pěstování. Hlavním cílem evropských úřadů je drasticky omezit množství plastu, který končí na skládkách.
Reklama
Problémem jsou především tenké plastové nádoby používané pro transport sazenic, které často slouží jen pár týdnů a pak se stávají zbytečným odpadem. Největší hrozba visí nad tradičními černými květináči, které jsou v zahradnictvích nejrozšířenější. Tyto nádoby obsahují barvivo na bázi uhlíku, které pohlcuje infračervené záření.
Na tomto principu přitom fungují moderní třídicí linky. Senzor v nich černý plast prostě nevidí, takže jej vyhodnotí jako běžný směsný odpad. Kvůli tomuto technologickému detailu se tisíce tun materiálu pálí místo toho, aby se z nich vyrobily nové produkty.
Výrobci proto budou muset od roku 2030 zajistit, aby byl každý prodejní obal plně recyklovatelný. To v praxi znamená konec oněch klasických černých plastů, které nahradí jiné barvy nebo zcela nové materiály.
Jednorázový obal vs. odolný výrobek
Mnoho lidí se po přečtení zpráv o regulaci vyděsilo, že budou muset vyhodit své oblíbené truhlíky z balkonů. Je ale důležité pochopit, že zákon striktně rozlišuje mezi obalem a samotným výrobkem. Tenký květináč, ve kterém si domů přinesete macešku nebo petržel, je považován za obal. Masivní samozavlažovací truhlík je brán jako spotřební zboží s dlouhou životností.
Pokud si v obchodě zakoupíte samostatný květináč jako dekoraci nebo funkční nádobu pro dlouhodobé pěstování, nová pravidla se na něj v přísném smyslu zákazu nevztahují. Tyto produkty jsou navrženy tak, aby vydržely roky na slunci i mrazu.
Evropská unie se snaží omezit především to, co vyhodíte okamžitě po přesazení rostliny do záhonu. Majitelé zahrad tak nemusí mít strach, že by jim úřady diktovaly, v čem mají mít doma zasazené své pokojové rostliny.
Povinný podíl recyklátu zvýší kvalitu i cenu
Dalším pilířem nových pravidel je požadavek, aby nové plastové nádoby obsahovaly určité procento již jednou použitého a přepracovaného materiálu. Do roku 2030 by měl tento podíl u většiny plastových obalů činit nejméně třicet procent.
Tento krok s sebou nese určité ekonomické důsledky pro koncové spotřebitele. Zpracování recyklovaného plastu je technologicky náročnější a v současné době i dražší než výroba z nového polymeru. Lze tedy očekávat, že se náklady na výrobu květináčů mírně zvednou, což se pravděpodobně promítne do konečné ceny sazenic.
Vratné systémy a zálohy
Podobně jako dnes vracíme pivní lahve, se možná brzy budeme setkávat se zálohovanými květináči. Některé velké zahradnické řetězce v Česku už s tímto modelem experimentují. Tento systém dává obrovský smysl u dřevin a větších keřů, kde jsou pěstební nádoby robustní a jejich výroba je nákladná.
Pro běžného uživatele to přinese změnu návyků. Místo kupení hromad starých plastů v kůlně si budeme muset zvyknout na vracení obalů při příští návštěvě zahradního centra. Odměnou nám bude vědomí, že za sebou nenecháváme zbytečnou stopu.
