Plody mochyně vypadají jako oranžové diamanty. Chutnají po ananasu a sklízejí se v létě
Léto je příležitostí k tomu, abyste konečně popustili uzdu fantazii, využili nejrůznější ovoce a...
Doba se rychle mění. Řeč se přizpůsobuje době a rychle se vyvíjí. Stávalo se často, že jsme nerozuměli prarodičům. Nastává však doba, kdy nerozumíme ani vlastním dětem a často máme pocit, že na nás mluví jinou řečí.
Ne každý z nás se narodil s titulem „mistr zahradník“. Někteří z nás mají spíše talent na to, že jim uschne i umělý kaktus z IKEA. Pokud patříte do elitního klubu „sériových vrahů pokojovek“, mám pro vás dobrou zprávu. V roce 2026 už nemusíte mít byt plný smutných suchých pahýlů.
Mrazák může být skvělým pomocníkem proti plýtvání chlebem, ale jen pokud víte, jak na to. Teplota, balení i způsob rozmrazování rozhodují o tom, zda dostanete zpět voňavou kůrku, nebo gumovou hmotu.
Mrazivá rána pomalu střídá oteplení a teploty už přes den míří nad deset stupňů. Počasí tak začíná připomínat jaro, i když chladná rána ještě mohou překvapit.
Počasí v posledních dnech sice láká odložit zimní kabáty, ale podle Českého hydrometeorologického ústavu je na to ještě brzy. V nejbližší době se totiž čeká výrazný teplotní výkyv.
Dřívější kvalita nebo dnešní kvantita? Co dělalo tehdejší dobu lepší? Vzpomínáte si na některé věci, které máte možná ještě dnes doma?
Pamatujete si dobu, kdy telefon nebyl jen nástroj, ale statement? Nokia 8800 nebyla jen mobil – byla to inženýrská symfonie zabalená do nerezové oceli. S mechanismem, který klikal jako švýcarské hodinky, a hmotností, která dávala najevo: tohle není hračka. Dnes, téměř dvě dekády po uvedení, se z ní stává sběratelský klenot. Co přesně dělalo z 8800 legendu?
Kolem masa v supermarketech koluje řada děsivých mýtů – od přebalování prošlých výrobků po jejich „zázračné omlazování“. Realita je ale mnohem prozaičtější. Hygienická pravidla jsou v Evropě i v Česku tak přísná, že jakékoli manipulace s datem spotřeby by obchodníky vyšla velmi draho.
Téma, jestli jméno skutečně formuje naši osobnost, je staré jako lidstvo samo. Už staří Římané razili heslo „Nomen omen“ – tedy „jméno jako znamení“. Ale co když je to znamení trochu... no, děsivé? Vědci se v posledních letech skutečně začali rýpat v tom, jak zvukomalebnost jména a společenské předsudky spojené s ním ovlivňují to, jak se k nám okolí chová a jak se následně formuje naše ego.
Pamatujete si na typické sobotní dopoledne na vesnici? Sotva dopijete kávu, ozve se první sekačka, pak křovinořez a během chvíle je hluk všude kolem. Cíl je přitom jasný: mít dokonale upravený „anglický trávník“, tedy krátký, rovný a na pohled bezchybný.