Gustáv Husák byl k politické kariéře předurčen

Augustín Husák byl československým politickým představitelem v dobách hluboké totality a v letech 1975 až 1989 zastával funkci nejvyšší – v tomto dlouhém období byl prezidentem Československé socialistické republiky čili Československa.

Gustáv Husák pocházel ze Slovenska. Narodil se roku 1913 v obci Dúbravka. Otec byl dělníkem a po zranění v 1. světové válce se živil jako rolník. Husákova matka zemřela na tuberkulózu, když byl Augustínovi pouhý jeden rok. A také jeho vlastní rodina byla poznamenána – s první manželkou se rozvedli, druhá tragicky zahynula při havárii vrtulníku, tedy v době, když už Husák zastával prezidentskou funkci.

Přečtěte si také

Připomeňte si poslední vánoční televizní noviny Husákovy éry

23. 12. 2023

Husákova politická kariéra

Po absolvování základní školy studoval Husák na Reálném gymnáziu v Bratislavě, kde mimochodem maturoval s vyznamenáním, neboť byl nadaným a pilným a velice ctižádostivým studentem. Již tehdy byl členem školní samosprávy a v 16 letech se stal členem Komunistického svazu mládeže; při studiu na vysoké škole pak vstoupil do Komunistické strany Československa, neboť měl bezmeznou víru v politiku SSSR. Jako student měl trvale mimořádné výsledky, v roce 1938 promoval a obdržel titul JUDr. Později získal i titul kandidát věd (CSc.).

Zdá se, že Husák byl k politické kariéře jaksi předurčen. Nejprve byl činný v mládežnickém svazu, následně v KSČ, za 2. světové války byl členem Hnutí odporu a odpůrcem Tisova Slovenského státu; dokonce se aktivně účastnil Slovenského národního povstání, kde fungoval jako místopředseda Slovenské národní rady, a stal se významným členem Sboru pověřenců, a to opakovaně. Byl i místopředsedou Komunistické strany Slovenska.

Zajímavost: Údajně se zachoval Husákův dopis z roku 1944, v němž Husák doporučuje, aby bylo po válce Slovensko přiřazeno k SSSR, tedy ke Svazu sovětských socialistických republik. Následně se ospravedlňoval či spíš vysvětloval svůj krok tak, že tímto způsobem chtěl zatlačit na československou exilovou vládu v Londýně, aby uznala slovenské národní požadavky. Později začal zastávat stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa.

I po 2. světové válce zůstával Husák ve vrcholné politice. V prvních poválečných volbách (1946) se stal předsedou slovenské autonomní vlády a následně získal hlavní vliv na slovenskou policii, a to jak na SNB, tak i StB. Patřil k nejvlivnějším aktérům politického převratu v roce 1948 na Slovensku.

V 50. letech byl však obviněn z buržoazního nacionalismu. Ve vykonstruovaných procesech té doby s vyšetřovateli nespolupracoval. Přišel o své vysoké politické posty a byl souzen za velezradu a čekalo ho doživotí. Celkem si „odseděl“ devět let, a to v Leopoldově i v Mírově. Zdá se, že se stal jednou z mnoha obětí systému, k jehož budování přispíval významnou měrou.

V roce 1960 byl amnestován (po nástupu Antonína Novotného do prezidentského úřadu) a roku 1963 plně rehabilitován. V roce 1968 se stal místopředsedou československé vlády (tehdy se rovněž stal spojencem Moskvy), roku 1969 nahradil ve funkci prvního tajemníka KSČ Alexandra Dubčeka a od roku 1971 byl generálním tajemníkem KSČ. V té době patřil Gustáv Husák k nejmocnějším lidem v zemi a byl symbolem politické normalizace ve všech oblastech politiky, zemědělství i kultury. Součástí normalizace byly „politické čistky“, kdy osoby na vyšších postech v hospodářských i společenských odvětvích byli nahrazeny těmi, kdo schvalovali vojenskou invazi Varšavské smlouvy v roce 1968 a označovali ji za bratrskou pomoc.

Vrcholem Husákovy politické kariéry bylo zvolení komunistickým prezidentem Československa v roce 1975; na této pozici setrval celých 14 let, a to až do sametové revoluce. Přestože během své politické kariéry několikrát provedl určitý politický obrat, tento muž zosobňoval předchozí totalitní režim.

Přečtěte si také

George Washington je jedním z nejvýznamnějších prezidentů USA, i přes svou fobii

6. 8. 2023

Husákovy děti

S tímto pojmem jste se už jistě setkali. Zejména v roce 1974 se narodilo více než 194 tisíc dětí, a to díky proporodní politice komunistického režimu. Přispěly k tomu zvýšené přídavky na děti, novomanželské půjčky, možnost bydlení v panelových domech – to všechno motivovalo mladé lidi k zakládání rodin.