Za socialismu musel Ježíšek pracovat z ilegality. Stal se nepohodlným pro režim, přesto na děti nikdy nezapomněl
Foto: RomanNerud / Depositphotos
4 min
Spojování Vánoc s křesťanstvím bylo nevítané, takže o Ježíškovi v televizi nebo na ulici ani zmínka, jeho místo zaujal Děda Mráz. Přesto všechny děti věděly, že Ježíšek na ně nezapomene a přiletí večer s dárečky.
Reklama
Z dobových fotografií je znát, že výzdoba bytu nebyla zdaleka taková, jako dnes – stromeček připomínal často nevzhlednou haluz a dárků je méně. Běžné rodiny nijak neprožívaly advent, na náměstích nebyly žádné trhy, příchod Vánoc signalizovaly vyzdobené výlohy obchodů. Ačkoliv výlohy pečlivě naaranžovaly vyučené aranžérky, v obchodech toho k sehnání nebylo o mnoho více než v běžném roce. Žádné dekorace, dárkové balíčky. V drogerii byly vystaveny foukané skleněné ozdoby a v potravinách jste si mohli zakoupit kolekci figurek na stromek. Kolekci také většinou dostali zaměstnanci v práci od ROH. Nikde nesvítily tisíce světýlek, nehrály koledy, neprodával se svařák.
Cukroví, stromeček a kapr
Cukroví se peklo v každé rodině, hospodyně se předháněly, která napeče více druhů. Některé zvládly i dvanáct nebo třináct. Nejběžnější byly vanilkové rohlíčky, pracny a linecké. Peklo se podle tradičních rodinných receptur. Kapra koupily rodiny třeba už s předstihem a nechávaly ho plavat ve vaně dětem pro radost. Pěkný vánoční stromek bylo skoro nemožné sehnat, na výběr byly smrčky, občas borovice, většinou nepůvabné, s řídkými větvemi, křivé nebo nepravidelné. Štědrý den býval běžným pracovním dnem a někteří nechali kapra i stromek až na poslední chvíli a koupili ho cestou z práce. Teprve vpodvečer začínalo zdobení a porcování ryby.
Jak býval vyzdobený stromek
Většina rodin mívala na stromku skleněné foukané české ozdoby. Někteří používali ještě ozdoby korálkové, poválečné a vatové zvonečky. Na konci šedesátých let už strom zdobíval světelný řetěz ze zlatokovu s 12 barevnými žárovkami v obalu z vyztuženého vánočního řetězu. Na stromku nesměly chybět prskavky. Děti ve školách vyráběly řetězy z barevného papíru, kterými také dozdobily stromek. Stromečky hrály všemi barvami, zdobení do určitých tónů je módou posledních let. Některé rodiny ovšem zdobily svůj stromek ještě v osmdesátých letech vatovými chumáčky, ořechy a svíčkami ve stojáncích. Taková výzdoba se často postarala o hororové zážitky v podobě hořícího stromu, jak vzpomíná i hlasatelka Marie Tomsová.
Štědrovečerní stůl
Většina rodin měla klasiku. Rybí polévku a smaženého kapra s bramborovým salátem. Na stůl patřilo i napečené cukroví a ovoce. Sehnat ovšem mandarinky, banány a pomeranče bylo bez známostí takřka nemožné, o kokosu a ananasu ani nemluvě.
Co čekalo pod stromečkem na ty nejmenší?
Takovým velkým dárkem bývaly lyže, brusle nebo sáňky. Oblibě se těšily mrkací panenky a plyšáci z Hamira. Autíčko, vláček, stavebnice Merkur, navlékací korálky, káča, švihadlo, Člověče nezlob se, kvarteto, knížka, oblečení. Výběr byl omezený a z oblečení měly děti pochopitelně radost nejmenší.
Tradice
Po večeři se zpívaly koledy, lilo olovo a z odlitých tvarů se věštila budoucnost, pouštěly se v umyvadle svíčky ve skořápkách od vlašských ořechů a pozorovalo se, komu nejdále dopluje, a rozkrajovalo se jablko.
Televizní programy
Na výběr bylo ze dvou programů, a když nahlédneme do televizního přehledu z roku 1975, zjistíme, že na Štědrý večer na diváky čekalo několik chvilek poezie, od šesté večerní Vánoční podvečer s orchestrem Československé televize nebo Televizní klub mladých. V pozdějších hodinách televizní hra Vlčí talíř, muzikál Noc na Karlštějně a písně Karla Gotta. Na druhém programu Beethovenova symfonie F-dur, recitace J. Obermaierové a T. Töpfera, bratislavská inscenace Blízcí cizí lidé, komorní koncert z Duchcova a divákova duše si přišla na své až ve 23:45 při nehynoucí komedii Bohouš.
Další vánoční dny probíhaly obdobně jako nyní. Lidé odpočívali u televizních obrazovek, děti si hrály s novými dárky, rodiny vycházely na procházky a na návštěvy.
