Jiří Arvéd Smíchovský: Přezdívalo se mu „malostranský ďábel“ nebo „satanův přítel. Měl geniální mozek, ale lidstvu neprospěl
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Jeho životní cesta vedla jen temnotou. Zdálo se, že se narodil pro šíření zla. Zkusil si být válečným dezertérem, nacistickým udavačem a nakonec se rozhodl spolupracovat s StB. Jen stěží lze pochopit život Jiřího Arvéda Smíchovského. Tajemství jeho života zlákalo i filmaře.
Reklama
Novodobé dějiny mají na Smíchovského rozporuplný pohled
Jiří Arvéd Smíchovský (narozen na přelomu let 1897–1898 v Praze, zemřel 22. ledna 1951 ve věznici Mírov) byl vzdělaným polyglotem a dobrodruhem s několika akademickými tituly, který vystupoval jako okultista, esoterik a organizátor hermetických kruhů (alchymie, astrologie, magie a kabala) v meziválečném i válečném období. V meziválečném období vystupoval v pražském prostředí Malé Strany jako charismatická postava. Prezentoval se jako sběratel tajných rukopisů, praktik magických rituálů a spoluzakladatel nebo účastník okultních spolků. Právě tyto rysy mu vynesly přezdívky jako „malostranský ďábel“ nebo „novodobý Faust“.
Během svého života byl mnohým: svobodným zednářem, katolíkem i satanistou, trojnásobným doktorem, polyglotem ovládajícím osm jazyků, géniem s perfektní pamětí, okultistou, nacistickým kolaborantem, donašečem pro StB.
V tomto případě jablko padlo daleko od stromu
V domě U Zlaté lodě, který patřil vážené rodině Smíchovských, se vystřídalo mnoho majitelů. Dům s číslem popisným 118 stojí bezmála 400 let na rohu ulic Letenská a U Lužického semináře. K historii domu patří i období, kdy fungoval jako zájezdní hostinec a údajně tam v 19. století rád chodil i legendární loupežník Babinský.
Rodina Smíchovských ve své době patřila k pražské honoraci. Rudolf, otec Jiřího, měl v domě tiskařskou dílnu a prodejnu tiskařského náčiní. Rudolf Smíchovský se jako vlivný zbožný katolík stýkal i se samotným papežem a podporoval výtvarníky, kteří se ve své tvorbě věnovali náboženským tématům.
Jeho syn, kterému se mimo jiné dostalo katolického vzdělání v Římě, ve sklepení domu své rodiny vyvolával satana a praktikoval v dospělosti černou magii spolu se svým přítelem. To se dá označit za opravdovou vzpouru syna proti otci.
Cesta zla
Jiří Arvéd Smíchovský zřejmě vyhledával cíleně zlo. Co nezmohl s magií, získal v politice. Archivní a publicistické prameny uvádějí, že během druhé světové války udržoval styky s nacionalistickými a fašistickými skupinami, a že později spolupracoval jako konfident s německou bezpečnostní službou (SD). Smíchovský byl rovněž zmiňován jako osoba napojená na poválečná šetření a postupy StB. V archivních zápisech i v novinách se často objevují obvinění, že Smíchovský „udával“ či zmiňoval kontakty svých klientů či milenců represivním složkám.
Druhá světová válka
Během druhé světové války kolaboroval s Němci. Hned na začátku německé okupace začal spolupracovat s tajnou službou Sicherheitdienst (SD) a stal se jedním z nejhorlivějších agentů. Právě v tomto období přijal německou verzi svého jména. Možná ho přitahovalo i to, že se sám Adolf Hitler aktivně zajímal o okultismus. Smíchovský věřil, že vše podstatné už na světě bylo objeveno, ale tyto zásadní věci zná jen hrstka vyvolených. Celý svůj život se snažil udržet mezi „vyvolenými“ a doufal, že nakonec i on pozná všechny taje světa.
Paradoxně ho třikrát uvěznili nacisté, přestože spolupracoval s německým SD. Nejdříve byl uvězněn v roce 1941, následně v roce 1944 až do roku 1945. Důvodem prvního zatčení bylo, že se jméno doktora Smíchovského objevilo v diáři zabitého odbojáře. Nakonec ho ochránci z SD vysvobodili. Podruhé to bylo velmi podobné. Naposledy ho zatkli 1. května 1945 a věznili ho až do konce okupace. Je dost pravděpodobné, že jeho poslední zatčení bylo jen divadlo, aby utekl před zúčtováním s kolaboranty. Nepomohlo se mu to.
Proces, uvěznění a smrt
Po druhé světové válce se Smíchovský ocitl v poválečných šetřeních. Oficiální záznamy a pozdější reflexe uvádějí, že byl zadržen, obviněn z kolaborace a dalších činů a nakonec zemřel ve věznici Mírov v lednu 1951.
Státní bezpečnost ho používala jako svědka v politických procesech. Podle dobových dokumentů přivedl na popraviště kolem 50 nevinných lidí. Za to měl například na Mírově vlastní celu a různá privilegia. Dokonce se debatuje i o tom, že na Mírově provozoval černou magii a zabil se sám, aby si doživotí nemusel odpykat. Přesné okolnosti jeho smrti i míra reálné trestní zodpovědnosti jsou předmětem historických debat.
Celým jeho životem se táhne vlákno nejasností. Dobové prameny se mohou potýkat se zaujatostí, část jeho života nelze ani doložit, ale přesto je ve všech zdrojích uváděn jako tajemná osoba s velkým potenciálem. Bohužel našel uplatnění v okultismu a jeho nezvladatelná touha po moci ho nevedla dobrou cestou.
