Eskymácká hra pro dospělé: Muži a vdané ženy se sešli jako ke schůzi a nastala volnost styků. Manželé platili prorokovi za sex s jeho ženou
Foto: Stik af H.G.F. Holm og J. Holm / Public domain, Wikimedia commons
4 min
Přísná morálka, platící pro mladé svobodné dívky a chlapce na západním pobřeží, nebyla zřejmě v manželství již tak zdůrazňována; muži alespoň tu měli nejnevázanější svobodu.
Reklama
Niels Egede, dánsko-norský obchodník a luteránský misionář v Grónsku (1710-1782) říká v knize Fridtjofa Nansena ŽIVOT ESKYMÁKŮ z roku 1891, že dlouho nemohl „pozorovat, že by se muži měli k jiným ženám než ke svým vlastním, nebo ženy k jiným mužům. Nakonec jsme však přece jen viděli, že to Eskymáci neberou tak vážně.“
Egede popisuje mimo jiné zvláštní hru, při níž se „muži a provdané ženy shromáždí jako ke schůzi“. Muži zde vystupovali po řadě a zpívali za zvuku bubínku písně, opěvující ženy a lásku, a přitom byla prý volnost pro všechny přítomné bez výjimky. „Této hry se však mladí a svobodní neúčastní, neboť jsou stydlivější; domnívají se, že vdané ženy a ženatí muži si to mohou dovolit, aniž se musili za to stydět.“
Poznámka autora: Pojem Eskymák byl v době napsání knihy – vydána roku 1891 – naprosto běžným, autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
Styk s učencem je odměnou
Egede také říká, že „grónské ženy pokládají za obzvláštní štěstí a čest, mají-li poměr s angákokem (tj. „jejich prorokem a vysoce učeným mužem“), dokonce mnozí mužové to sami rádi vidí a angákokovi platí, aby spal s jejich ženou, zejména, nemohou-li sami s ní mít děti.“
Nevyrábíme dědictví, ale děti
Svoboda eskymácké ženy v tomto směru se tedy velice liší od svobody ženy germánské, popisuje Fridtjof Nansen. Důvod je jistě ten, že u Germánů mělo velkou úlohu dědictví a udržení rodu a kmenu, kdežto u Eskymáka je to podružné, neboť ti dědictví nemají a je pro ně hlavní věcí, aby přicházely na svět děti.
Prospěšná „společenská hra“
Pokud jde o výše popsanou hru, říkal ovšem již Lars Dalager (dánský obchodník a polárník, 1722–1772), že je velmi vzácná, a že „je nutno si všimnout, že žádná provdaná žena, přivádějící šťastně na svět děti, se nedá zkazit“.
Domnívá se však, že vdovy a rozvedené ženy to neberou tak vážně; zatímco podle Dalagera je zřídka slyšet, že by dívka otěhotněla, je naproti tomu vidět ovdovělé či rozvedené ženy, které přivedly na svět tolik dětí jako skutečné manželky. Jsou-li volány za to k odpovědnosti, a to mnohdy svými vlastními krajany, odpovídají mnohé z nich: „Nedělám to z lehkomyslnosti, ale z přirozené rozkoše rodit děti, a proto svedu leckterého počestného muže“.
Výměna manželek podle pravidel mužů
Zdá se, že ani na východním pobřeží není morálka podle našich pojmů nijak dobrá. Hovořil jsem již o tom, citujeme Nansena z jeho knihy z roku 1891, že si muži často vyměňují ženy; ale stává se to pouze mezi určitými muži, a muž pravidelně nechce, aby se jeho žena stýkala s jinými než s těmi, jimž ji půjčil. Sám chce mít plnou svobodu. V zimních obydlích často hrají hru na měnění žen a zhášení lamp, která se podobá hře na západním pobřeží. Když jsou lampy zhasnuty, panuje volnost; svobodní se mohou hry zúčastnit také. Gustav Frederik Holm (1849-1940), dánský průzkumník a námořní důstojník říká, že „dobrý hostitel nechá vždycky lampy večer zhasnuté, když jsou v domě hosté“.
Není hra jako „hra“
Tyto hry teď už úplně na západním pobřeží vymizely. Nejde ovšem o „hry“, nýbrž o přežitky tzv. skupinového manželství, jež bylo nutným a zákonitým stupněm ve vývoji pravěké rodiny.
Možná, že do nedávné doby se ještě zcela výjimečně vyskytly na místech, kde kněz nebo jiné autority stěží mohly tento nešvar odhalit. Ani křesťanští Grónlanďané totiž zřejmě neměli přehnaný respekt před přikázáním „Nesesmilníš“, a v tomto směru se stále ještě vyskytují různé výstřelky, věrně vyobrazil poměry v eskymáckých vztazích Fridtjof Nansen v kapitole Morálka své knihy ŽIVOT ESKYMÁKŮ.
