Rakytník – slunce a zdraví v bobulích, které můžete mít na zahradě
Foto: Super8 / Shutterstock
4 min
Když se řekne rakytník, většina lidí si vybaví oranžové bobulky, které chutnají jako citron. Nenápadná rostlina je mnohem víc než jen „kyselý keř“. Je to doslova poklad na zahradě, plný vitamínů, domácí lékárnička a zároveň ozdoba, která zvládne přežít i tam, kde by jiné rostliny dávno vzdaly boj.
Reklama
Pokladu ze Sibiře se u nás daří
Rakytník roste v přírodě od Evropy až po Asii. Nejvíce ho proslavila Sibiř, kde se už po staletí využívá v lidovém léčitelství. Zajímavostí je, že rakytník se u nás objevuje tisíce let přirozeně. Přežívá na štěrkových náplavech a písčitých dunách jako pozůstatek doby ledové. A protože se o něm říká, že je schopen obnovovat půdu a dodávat jí živiny, využíval se ke zpevňování svahů nebo k větrolamům.
Po staletí si ho nikdo nevšímal
Dnes se ale stále více dostává i do zahrad. Patří k „moderním rostlinám“, vždyť jde o jednu z nejvitamínovějších rostlin světa. Bobule rakytníku chutnají kysele, ale skrývají obrovskou sílu. Obsahují až několikrát více vitamínu C než citron a navíc i vitamín A, E, omega kyseliny a antioxidanty. Bobulky jsou zkrátka malými kapslemi zdraví.
A co víc, plody nejsou jen „léčivé“. V kuchyni se dají využít na několik způsobů: od sirupů, džemů a marmelád, přes osvěžující limonády až po pikantní omáčky k masu. Rakytníkový čaj vás postaví na nohy při nachlazení a rakytníkový likér vám zpříjemní zimní večer.
Jak ho pěstovat na zahradě
Rakytník je rostlina pro lenochy. Zvládne sucho, mráz až −35 °C, chudou půdu i silný vítr. Stačí mu jediné: slunce. Čím více ho má, tím bude kyselost menší a bobule šťavnatější.
Při výsadbě ale myslete na jednu důležitou věc: rakytník je dvoudomý. To znamená, že potřebujete samčí i samičí rostlinu. Samčí opyluje, samičí plodí. Na šest samičích keřů stačí jeden samčí – takže pokud si plánujete bohatou úrodu, vysaďte rakytník minimálně v páru.
Sklizeň nemusí být zrovna podle internetových návodů
Články popisují, že je sklizeň obtížná, keře plné trnů, bobulky moc drobné. Ale ty nejnovější vyšlechtěné odrůdy už zase tak moc trnité nejsou. Bobulky jsou malé, ale kdo sklízí borůvky, rybíz nebo trnitý angrešt nebo šípky, zvládne obrat úrodu bez toho, aby musel stříhat a zamrazovat větvičky, ze kterých se potom plody oklepou.
Doba sklizně je různá, podle chuti ji nepoznáte. Bobulky začnu měknout a není těžké je oddělit od větve.
RECEPT: Rakytníkový sirup
Budete potřebovat:
1 kg rakytníkových bobulí
0,5–1 kg cukru (dle chuti)
200 ml vody
Postup:
Bobule rozmačkejte nebo rozmixujte a přeceďte přes sítko.
Do šťávy přidejte cukr a vodu, krátce povařte.
Horký sirup nalijte do čistých lahví a uzavřete.
V zimě stačí lžíci sirupu zalít horkou vodou – a máte voňavý nápoj plný vitamínů.
Co se děje při tepelné úpravě rakytníkové šťávy
Rakytník je doslova nabitý vitamínem C, ale ten je velmi citlivý na teplo. Při klasickém zavařování (nad 80 °C) se může ztratit 30–70 % jeho obsahu. Proto se doporučuje zavařovat jen krátce nebo šťávu pasterovat při nižší teplotě. Vitamín A (beta-karoten) je tepelně stabilní, takže ho v zavařené šťávě zůstává dostatek. Navíc se dobře vstřebává i po tepelné úpravě. Vitamín E patří mezi antioxidanty a odolává teplu poměrně dobře. Vitamíny skupiny B jsou částečně citlivé, ale ne tolik jako C. V šťávě jich po zavaření zůstává zhruba polovina.
Tip na zachování co největšího obsahu vitamínu
Vylisovaná šťáva vydrží v čerstvém stavu v chladu i týden. Pokud máte rádi čaj s citronem, lze citron dlouhodobě nahradit tak, že si v kostkovači na led postupně zamrazíte menší (třeba poloviční) kostky čerstvé rakytníkové šťávy, Ty nakonec můžete vyklepnout do sáčku a dát dělat další. Potom stačí jen do horkého čaje dát med a malou kostičku rakytníkové šťávy a ucítíte v každém šálku kousek sluncem.
