Force-free výcvik: Revoluce v komunikaci se psem bez nátlaku
Foto: cynoclub / Depositphotos
3 min
Každý člověk si vybírá psa podle sebe. Budete se divit, ale je to skutečně pravda. Správný výcvik a socializace, dokážou udělat ze psa skvělého parťáka, kterého si zamiluje i vaše okolí.
Reklama
Psí plemena a výcvik
Každý majitel psa si plemeno vybírá prakticky podle sebe. Ostřejší typy lidí mají raději ostřejší plemena. Někteří se spokojí s těmi menšími plemeny. Mnohdy kolují právě na sociálních sítích fotky majitelů a psů, kteří jsou si trošku podobní, kdy to je až úsměvné. Logicky tak můžeme odvodit, že zakřiklý a hodný člověk nebude chtít nějaké ostré psí plemeno. Přitom se někdy stává, že ta nejmenší psí plemena bývají víc takzvaně kousavější, protože se bojí. Majitelé se snaží na některé psy vyvíjet nátlak a hrozby, ale tím mohou právě psovi uškodit.
Lepší je tedy systém odměn za každou dobře odvedenou práci. „Tento způsob výcviku se ve světě používá už dlouho a běžně, ale i u nás se stále více rozšiřuje,“ říká psí trenér Tomáš Nushart. Podle něj spočívá největší rozdíl oproti klasickému výcviku v tom, že se nepoužívá síla a nátlak. „Proto se tomu říká force-free, tedy bez síly,“ vysvětluje Tomáš Nushart, jak uvádí server iDNES.cz.
Proč se psi bojí
Špatná zkušenost od předchozího majitele, bojácná povaha v genech? To jsou třeba příklady se kterými se setkávají někteří majitelé psů. Kdo si pořídí psa z množírny, musí mít dostatek trpělivosti. Už od malého štěněte je dobré psa takzvaně socializovat, aby si zvyklo na jiná plemena, ale také na další lidi. Díky tomu nebude mít tendenci vyrážet po lidech ani se naopak bát při setkáních s nimi. Strach totiž může vést k tomu, že pes v krajní situaci zareaguje i útokem.
Pražský krysařík nebo Český horský pes
Toto plemeno je malé a velmi dobře se hodí do bytů nebo do domu. Jsou i speciální kabelky nebo brašny, kam si svého malého pejska můžete dát. Každý pes je totiž člen rodiny. Nenechte se zmátnout jeho malým vzhledem. Pražský krysařík, i když je malý, je to hyperaktivní a velmi teritoriální pes. Bez důsledné výchovy se z něj stává trochu „agresivní diktátor“, který neustále štěká na vše, co se pohne, a napadá i mnohem větší psy. Toto plemeno se mnohdy víc bojí, proto útočí, někteří jsou ale velmi milí, záleží i na výchově a socializaci. Jak se pes chová, je většinou odrazem výchovy.
Oproti tomu tu máme Českého horského psa, který budí respekt, ale přitom to je mazel. Má obrovskou sílu a musí mít dostatek prostoru, nejlépe dům s velkou zahradou. Jakmile se totiž začne nudit, může vám zničit některé věci, stejně ostatně, jako další plemena. Je známý také jako záchranářský nebo i pastevecký pes. Potřebuje akci ke svému životu. Kdo si chce tohoto psa pořídit, měl by si nejdříve promyslet, zda mu může poskytnout to, co tento pejsek potřebuje. Na závěr můžeme zmínit, že žádné psí plemeno není špatné, je jen důležitá správná výchova.
