Pokud své děti často kritizujete, posuzujete, říkáte jim, co dělají špatně a jak by to měly dělat dobře, ničíte vzájemné pouto
Foto: Krakenimages.com / Shutterstock
4 min
Když dojde na stěžování si na mladé rodiny, často je slyšet výčitka, že vztahy ochládají až ochladnou úplně. Nevděčníci. Kde je vina? Někdy se taková situace stane naprosto plíživě až nenápadně.
Reklama
Jen málokdy vzniknou vzájemné neshody až v dospělosti, na vině bývá už nevyrovnaný vztah od začátku vztahu rodič-dítě. S tím, jak děti dospívají a žijí svůj vlastní život, často zjišťují, v jak toxickém prostředí vyrůstaly. Pokud mají to štěstí a netrpí závislým pocitem viny vůči rodičům, pravděpodobně se budou snažit nastavit vztah s rodiči zdravějším způsobem. Často ale selhávají.
Časopis somzena.sk vybral devět rysů rodičů, ke kterým dospělé děti již jen těžko hledají láskyplné pouto. Co se tedy mohlo pokazit?
Chybí vám empatie
Pokud své děti často kritizujete, posuzujete, říkáte jim, co dělají špatně a jak by to měly dělat dobře, ničíte vzájemné pouto. Vy byste někoho takového rádi navštěvovali? Nedozvíte se nic hezkého, jen nekonečný seznam toho, co je na vás špatně. Negativní posuzování a „vožení se po vlastních dětech“ skutečně ztěžuje udržování blízkých vztahů.
Ovládáte své děti
Doslova stalkujete své potomky. Vše vám musí říkat, a běda, jestli ne. Vyžadujete pravidelné telefonáty. Nad vším musíte mít kontrolu, každé jejich rozhodnutí musíte schválit. Mnohdy je tento model pro dítě tak naučený, že se samo neumí bez pomoci rodiče rozhodnout. Což manipulující rodič často ví a využívá toho. Pokud dítě prozří, patrně před vámi může i svou rodinou zavřít dveře.
Ignorujete jejich hranice
Tchýně, která chodí bez dovolení do bytu mladé rodiny, otec, který si chodí pro jídlo do jejich ledničky. To nechcete zažít. Nárokování si času dětí, ať už pro návštěvy, nebo „povinnou práci“ je něčím, co je od vás odežene. Hranice se nastavují citlivě a s respektem k dynamice nové rodiny.
Pohrdání jejich emocemi a city
Pokud budete znevažovat jejich pocity, city, vztahy a sounáležitost k nové rodině, také nepochodíte. Nebo snad chcete pěstovat přátelství s někým, kdo vámi v podstatě pohrdá? Výbušným tématem je v této oblasti politika, takže se jí raději vyhněte.
Jste na dětech závislí
„Musíš, já jsem stará a brzo umřu,“ je věta, která vám spolehlivě sníží frekvenci návštěv, pokud tedy dítě již netrpí syndromem oběti a nežene ho k vám pocit viny. Že to nevadí a pocit viny je přece normální?
Pak se modlete, aby dítě jednoho dne nenašlo svou vlastní hodnotu. Pak vás vykáže tam, kam patříte. Do role rodiče, člověka zodpovědného sám za sebe, nikoliv dítěte závislého na svém dítěti.
Nepovzbudíte je
Když má vaše dítě úspěch, chce pochválit. Že je to přece samozřejmost? Pokud neposkytujete uznání a podkopáváte tak sebeúctu svého potomka, nečekejte, že bude mít úctu k vám. Navíc se vám bude méně a méně svěřovat.
Litujete a jste oběť všeho a všech
Věčné stěžování, pasování se do role oběti, které všichni ubližují. Celý svět je proti vám. Tak tohle nechce nikdo poslouchat, natož za vás řešit. Ve chvíli, kdy vaše děti budou mít dostatek vlastních starostí nebo vlastní děti, na tohle už nebudou mít prostor. Ani ve chvíli, kdy byste tu pomoc opravdu potřebovali.
Nezvládáte emoce
Pokud jste nevypočitatelní, vaše emoce jako na houpačce a nikdy děti neví, jak na tom s vámi budou, nebudou k vám jezdit rádi. Proč taky. Nejspíš si toho podvědomého pocitu nebezpečí užili v dětství již dost. Další hysterické výstupy nepotřebují.
Libujete si v konfliktech a hádkách
Uraženost, dlouhé mlčení, hra na tichou domácnost. Připomínání starých křivd. Někteří staří rodiče milují udržování a prodlužování konfliktů. Netuší, že tím emocionálně děti vyčerpávají. O tohle nikdo nestojí a shazujete se i v očích nových partnerů jako nedospělí jedinci. Jednoho dne toho i oni budou mít dost.
Děti nesnáším, vnoučata chci!
Pokud budete rozkládat mladou rodinu a nárokovat si alespoň vnoučata, pravděpodobně nepochodíte. Pokud se rodiče kvůli vám hádají, ovlivňuje to i vnoučata a jejich vztah k vám. Negativně.
Někteří to dokáží dovést do takových extrémů, že se o styk s vnoučaty i soudí. Co myslíte, pomůže to lepším vztahům?
