Rozhodnutí nehlídat vnoučata je zcela oprávněné a mladá generace by ho měla respektovat
Foto: Jasen Wright / Shutterstock
4 min
Ať mladí rozhodně nepočítají s tím, že jim budu hlídat, ohradila se babička hrdě před svými kamarádkami. Proč dnešní babičky nechtějí hlídat vnoučata a jsou na to hrdé?
Reklama
Řeč bude o speciální kategorii babiček a prarodičů obecně. Na svůj názor mají plné právo. Zatímco dříve se běžně role starších žen překlopila do rolí babiček, jež automaticky pomáhaly mladším generacím s výchovou dětí, dnes je situace jiná.
Na vině několik faktorů:
- Pozdější čas odchodu do důchodu, „hlídatelné“ děti jsou ve věku, kdy babičky nemají ještě čas
- Horší zdravotní stav rodičů při odchodu do důchodu, tedy si na hlídání již netroufají
- Více možností pro seniory otvírá možnosti si čas zaslouženě užít
Možná to poslední nejvíce cítí babička z našeho příběhu. Dnešní generace prarodičů je více unavená, více přemýšlivá a má plné právo si užít podzim života podle sebe. Rozhodnutí nehlídat vnoučata je zcela oprávněné a mladá generace by ho měla respektovat.
Nejsem na děti už stavěná, chci mít svůj klid
Často tento postoj zastávají ženy, které vlastní mateřství vyčerpalo natolik, že ani po letech, kdy děti vylétly z hnízda, netouží po dětském křiku. Přetížené ženy už nechtějí plnit další povinnosti, kterých se sotva před pár lety zbavily.
Ne vždy, ale hojně najdeme u těchto babiček i to, že samy využívaly služeb svých matek. Navíc se někdy o tyto své matky na sklonku života starají.
Jejich děti si pamatují krásné dětství u své babičky, ale to neznamená, že podobné dětství musí jejich matka zajistit jejich dětem. Často to bývá právě naopak. Nezbývá než se s tím smířit. Než nevrlou, uštěkanou babičku pro své dítě, to raději nic.
Na co je vlastně tato babička hrdá?
Na to, že nechá své děti v kaši? Mladé rodiny často čelí mimořádně obtížným situacím. Tlakům finančním, zdravotním omezením, logistickým. Vykrýt prázdniny je v podstatě nemožné, zejména pro rodiny, kde dítě žije jen s jedním z rodičů. Matky mladých maminek si tak často říkají, že když to zvládly ony, musí i jejich dcery nebo snachy.
Proč jim něco ulehčovat tím, že budou bezplatnou hlídací službou. Na vině může být také postoj, že by mladí pomoci zneužívali a vnoučat se už nezbavila.
Něco takového ale bolestně zasahuje celou rodinu a vazby. Prarodiče mohou rodinné vazby obohatit jinými úhly pohledu a laskavostí.
Každý má tak trochu nastaveno, že je to normální a odmítnutí rodičů hrát tuto roli pro své potomky, může být vnímáno jako zklamání a bolest. Jenže faktem je, že pomoc má smysl pouze tehdy, je-li dobrovolná.
Co s tím? Vyjasnit si hranice
Je třeba věci, byť bolestné, vyjasnit. Jsem hlídací, jsem nehlídací a proč. A vzít to tak, jak babička rozhodne.
Prarodiče věnují energii, čas, únavu, ale získávají často pevné a hezké rodinné vazby, které v pozdějším věku mohou využít. Pokud zaujmou tento postoj, získávají svobodu, čas a ušetří svou energii, ale roztrhané nebo nikdy nevzniklé citové vazby s vnoučaty jsou logickým důsledkem.
Kam se mají rodiče obrátit o pomoc?
Když rodiče nemají hlídání, mají několik možností. Dětské skupiny, příměstské tábory, sousedské skupiny nebo výpomoc od přátel, chůvy, nebo komunitní centra. Dobrou volbou, byť časově náročnou, je také „adopce náhradní babičky“. Není to selhání rodičů.
Vlastně ani prarodičů, možná totiž poprvé v historii mohou říci na tuto generační žádost své NE. Je to jen jiná doba.
Obě rozhodnutí mají své následky.
