Co dle psychologie znamená, když se vám při rozhovoru člověk nedívá do očí?
Foto: Lenar Nigmatullin / Shutterstock
4 min
Někdy máme pocit, že oči prozradí úplně všechno. Člověk, který se nám při rozhovoru vyhýbá pohledem, ale nemusí nic skrývat. Psychologie nabízí několik překvapivých vysvětlení, od obyčejného soustředění přes nervozitu až po potřebu uniknout příliš intenzivnímu sociálnímu kontaktu.
Reklama
Všichni to známe
„Dívej se na mě, když s tebou mluvím.“ Věta, kterou během života slyšel snad každý. Pohled do očí jsme si zvykli spojovat s upřímností, zájmem, sebevědomím a respektem. Když nám naopak někdo během rozhovoru uhýbá očima, automaticky začneme přemýšlet, co to znamená. Je mu náš rozhovor nepříjemný? Lže? Něco tají? Nebo nás vůbec neposlouchá?
Jenže právě tady může být první chyba. Samotné uhýbání pohledem není spolehlivým důkazem ničeho z toho. Oční kontakt je složitý sociální signál a jeho význam závisí na situaci, osobnosti člověka i na tom, co se právě odehrává v jeho hlavě. Lidé mají občas tendenci odvracet pohled právě ve chvílích, kdy potřebují více přemýšlet.
Možná právě přemýšlí nad tím, co vám říct
Představte si, že se vás někdo zeptá na něco, co vyžaduje vzpomínání nebo formulování složité odpovědi. Je docela možné, že se v tu chvíli podíváte stranou nebo někam do prostoru. Jednoduše se chcete soustředit.
Psychologové tento jev označují jako averzi k pohledu. Když člověk hledá v paměti konkrétní informaci nebo skládá myšlenku, tvář druhého člověka může být jednoduše další podnět, který musí mozek zpracovávat. Proto se dívá jinam. Tak může být docela paradoxní, že člověk, který se při odpovědi nedívá do vašich očí, se právě v tu chvíli může velmi intenzivně soustředit na to, co vám chce říct.
Nervozita, stud nebo pocit, že jsme pod drobnohledem
Jiný význam může mít stejný pohyb očí ve chvíli, kdy se rozhovor stane osobním. Pokud se člověk cítí nejistě, zahanbeně, provinile nebo má strach z hodnocení, přímý pohled může jeho napětí ještě zesílit. U lidí se sociální úzkostí je vyhýbání se očnímu kontaktu skutečně častější a může souviset s pocitem, že jsou pozorováni nebo posuzováni.
To ale neznamená, že každý člověk, který se vám nedívá do očí, trpí sociální úzkostí. Stejně jako jeden úsměv neprozradí náladu člověka, jeden odvrácený pohled není psychologická diagnóza. Mnohem důležitější je sledovat celé chování. Poslouchá? Reaguje na vaše otázky? Pamatuje si, co jste řekli? Pokračuje v rozhovoru? Pokud ano, není příliš důvodů vyvozovat z jeho pohledu negativní závěry.
Neexistuje žádný „správný“ počet sekund přímého pohledu
Není dobré nutit druhého člověka, aby se nám neustále díval do očí. Přirozený rozhovor není soutěž v tom, kdo déle vydrží někomu hledět do očí. Lidé pohled přirozeně střídají, odvracejí ho při přemýšlení a znovu se vracejí k tváři partnera v rozhovoru.
Roli navíc hraje i kultura a výchova. To, co je v jedné společnosti považováno za projev sebejistoty a respektu, může být jinde vnímáno jako příliš přímé nebo dokonce nevhodné.
Pokud člověk běžně oční kontakt používá, ale pokaždé se mu začne vyhýbat při určitém tématu, může to znamenat, že je pro něj daná situace emočně náročná. Neznamená to však automaticky lež. Mnohem užitečnější je všímat si změny celkového chování. Je člověk najednou výrazně nervózní? Začne odpovídat jinak než obvykle? Vyhýbá se otázce? Mění téma? Právě rozdíl mezi těmito situacemi je podstatnější než samotný pohled.
Takže až se příště někdo při rozhovoru zadívá jinam, nemusíte hned přemýšlet, co před vámi skrývá. Možná si jen v hlavě skládá odpověď. A možná vám tím paradoxně věnuje větší pozornost, než kdyby se na vás celou dobu upřeně díval.
