Elektřinu ze solárních panelů lze sdílet mezi více nemovitostmi. Jak to vypadá v praxi?
Foto: pexels
4 min
Vaše solární panely na chalupě jedou v horkém létě na plný výkon, zatímco vy sedíte v rozpáleném městském bytě. Donedávna tato energie mizela v síti za pár korun, dnes ji ale můžete poslat přímo do své vlastní klimatizace. Kolem nového systému se však šíří fámy – od hromadného strhávání panelů ze střech až po iluzi elektřiny úplně zadarmo. Jaká je skutečná realita?
Reklama
Konec plýtvání: Jak revoluce funguje v praxi
Od ledna 2024 platí v Česku přelomová novela energetického zákona Lex OZE II (č. 469/2023 Sb.). Otevřela éru komunitní energetiky a umožnila lidem sdílet vlastní vyrobenou elektřinu mezi různými nemovitostmi.
Celý systém řídí Elektroenergetické datové centrum (EDC), které v reálném čase registruje a vyhodnocuje toky sdílené energie. Základní podmínkou je instalace průběhového měření – každé zapojené místo musí mít chytrý elektroměr. Ten vám po registraci u EDC nainstaluje distributor zcela bezplatně.
Elektřina z jižních Čech do Prahy
Pro pochopení celého principu si představme modelový příklad. Pan Novák vlastní byt v paneláku v Praze a chalupu v jižních Čechách s fotovoltaikou o výkonu 8 kWp na střeše.
Během letních pracovních dnů tráví čas v pražském bytě, zatímco jeho elektrárna na chalupě vyrábí velké množství přebytečné energie. Rozhodl se proto zaregistrovat obě odběrná místa u EDC jako aktivní zákazník.
Distributor mu na obou adresách bezplatně osadil chytré elektroměry. Sdílení mohlo začít. V praxi to pak funguje tak, že když v úterý ve 13:00 vyrobí elektrárna na chalupě přebytek 2 kWh a v téže chvíli běží v pražském bytě klimatizace a lednice se spotřebou 1,5 kWh, systém EDC tyto hodnoty okamžitě spáruje.
Pan Novák tak v pražském bytě spotřebuje 1,5 kWh elektřiny, kterou si sám vyrobil na své chalupě. Za samotnou silovou elektřinu v tomto okamžiku neplatí vůbec nic, protože ji sdílí sám sobě. Zaplatí pouze regulovaný distribuční poplatek za přenos této energie pražskou distribuční sítí. Zbylých 0,5 kWh přetoku z chalupy odešle do sítě svému obchodníkovi jako běžný přebytek.
Pozor na patnáctiminutové pasti a poplatky
Celé sdílení probíhá ve velmi rychlých, přesně vymezených čtvrthodinových intervalech. Vyrobená elektřina se musí virtuálně započíst proti spotřebě na jiném místě přesně v tom samém patnáctiminutovém okně.
Pokud se v danou chvíli netrefíte do spotřeby, výhoda sdílení mizí. Jeden z uživatelů na toto úskalí věcně upozorňuje v diskusi na Redditu: „Myšlenka posílat si přebytky z chalupy do bytu je super, ale lidi si neuvědomují, že to není úplně zadarmo. Pořád platíte distribuci. Navíc se ta elektřina musí spotřebovat přesně v tu čtvrthodinu, kdy se vyrobí. Takže když se na chalupě svítí a já nejsem doma a nic mi neběží, tak z toho sdílení nemám nic a přetoky jdou distributorovi.“
Mýty versus realita
S rozvojem této technologie se ve veřejném prostoru objevila řada dezinformací. Některé internetové zdroje šíří senzační zprávy o tom, že Češi hromadně vytrhávají solární panely ze střech a litují jejich pořízení.
Skutečnost je však zcela odlišná. Tyto zprávy často pouze parazitují na problémech švédského solárního trhu nebo popisují ojedinělé případy, kdy majitelé museli panely dočasně demontovat kvůli opravě střechy či nápravě amatérské instalace.
Zájem o fotovoltaiku a sdílení energie v Česku naopak stabilně roste. Statistiky hovoří jasnou řečí: k roku 2026 je v systému EDC registrováno již přes 36 000 aktivních uživatelů. Objem sdílené elektřiny meziročně stoupá na několikanásobek, přičemž například jaro roku 2026 zaznamenalo trojnásobný nárůst oproti předchozímu roku.
Druhým častým mýtem jsou lákavé titulky slibující elektřinu zcela zdarma. Je nutné si uvědomit, že i když je sdílená silová elektřina poskytována bezplatně, příjemce musí vždy uhradit regulovanou složku ceny elektřiny. Poplatky za distribuci, systémové služby a jistič tvoří významnou část celkového účtu, a proto je nutné s nimi v kalkulacích vždy počítat.
