Než něco vyhodit, radši to 3 roky překládáme z rohu do rohu
Foto: pavelkubarkov / Depositphotos
3 min
My Češi jsme šetrní a citliví, proto nevyhazujeme ani staré, poškozené či nepotřebné věci. Nechceme si přiznat, že je stejně už nikdy nevyužijeme. Buď pro nás mají sentimentální hodnotu, nebo jsme je zdědili po milovaném členu rodiny, případně by nás prostě mrzelo vyhodit něco, co bylo kdysi drahé.
Reklama
Věci na opravu, na kterou nikdy nedojde
Nejde o lenost a nechuť likvidovat nepořádek, ale o to, že máme k věcem určitý přístup a vztah. My Češi si zkrátka pěstujeme silné pouto k majetku a víme, že věci se jen tak slepě nevyhazují, nýbrž opravují a schovávají pro strýčka příhodu. Nikdy přece nevíte, kdy se vám ještě budou hodit…
Ať už se jedná o skříňky s křivými dvířky, která nedovírají, o vrzající židli, gauč s prosezeným místem a skvrnou od nápoje nebo o stolek s poškrábanou deskou, víme, že ty věci nadále plní svůj účel a relativně dobře nám slouží. Pořizovat nový nábytek by byl zbytečný luxus a vyhazování peněz, když starý ještě funguje, navíc rádi říkáme, že „se potom opraví“.
U mnoha věcí se ale na opravu nikdy nedostane, protože nemáme čas nebo nám chybí potřebné nástroje, případně prostě nemáme chuť a nedokopeme se k tomu. Doma tedy straší rozbitá lampa, nástěnné hodiny bez baterky, nespolehlivé spotřebiče a na bundě máme samozřejmě zip, co se zasekává, ale už jsme si zvykli.
Obrazy, dekorace a další věci bez užitku
Další kategorií, kterou v domácnosti vlastně zbytečně shromažďujeme, jsou třeba obrazy, které se nikam nehodí a možná se nám ani moc nelíbí. Ale přece je nevyhodíme, co kdyby náhodou měly nějakou cenu? Totéž se dá říct o nepoužívaných vázách, na které se jen chytá prach, a o soškách, svícnech a suvenýrech z cest. Ovšem k suvenýrům se alespoň vážou sentimentální vzpomínky na dávné dovolené…
Tyhle věci zpravidla odmítáme vyhazovat i proto, že to mohly být dárky od příbuzných a přátel – a to bychom si přece nemohli dovolit! Někdo si s nimi dal práci, možná je pro vás dokonce vyráběl ručně. Bylo by nezdvořilé je odmítat, natož likvidovat. Po letech ovšem končí většinou na půdě, kde se akorát hromadí.
Elektronika aneb „Bylo to drahé“
Ačkoli máme možnost zbavovat se šetrně staré a už nefunkční elektroniky, málokdo z nás to skutečně dělá. Doma tak shromažďujeme staré mobily, rozbité notebooky, vysloužilé tiskárny a kabely od kdovíčeho. Nevyhazujeme je, poněvadž si říkáme, že obsahují data, ke kterým se možná ještě nějakým zázrakem dostaneme. Určitě se dají ještě opravit. Ale i kdyby ne, kdysi jsme je pořídili za hříšné peníze, takže vyhodit je zkrátka nepřipadá v úvahu. A tak leží ve skříních a šuplících, kde jen zabírají místo.
Textil a staré oblečení
Další kategorie, o které platí, že se s ní těžko loučíme. Vlastně to obvykle ani neděláme, i když charity by z našich obnošených svršků mohly ještě něco vytěžit. My je radši ukládáme do poliček ve skříních, v úhledných komíncích, a věříme, že ještě někdy zhubneme a znovu se do nich dostaneme. Vytahaná trička, děravé ponožky, staré ručníky… I kdyby to náhodou nenašlo využití na naší postavě, můžeme to uplatnit jinde, třeba pří úklidu nebo na zahradě, jelikož vyhodit se to dá kdykoliv, že?
