Separační úzkost u psů: Která plemena špatně snášejí odloučení od pána?

Zavřete za sebou dveře od bytu a odejdete do práce. Pro vás běžná rutina, pro vašeho čtyřnohého přítele však může jít o začátek několikahodinové psychické tortury.

Když se láska změní v tichou trýzeň

Pro mnoho lidí je pes symbolem bezpodmínečné lásky a věrnosti. Málokdo si však uvědomuje, že tato hluboká vazba může mít i svou temnou, bolestivou stranu.

Separační úzkost je vážný psychický stav, který postihuje tisíce psů po celém světě. Nejde o zlozvyk ani o snahu se pomstít, ale o čisté zoufalství z opuštění.

Mezi stovkami plemen existují tři, která jsou k tomuto utrpení geneticky a povahově nejnáchylnější. Pro tyto psy není samota pouhou nudou. Je to stav akutního ohrožení, který spouští silné fyzické i psychické reakce.

Border kolie: Když geniální mysl propadne šílenství

Border kolie je všeobecně považována za jedno z nejinteligentnějších stvoření v psí říši. Toto vysoce inteligentní pracovní ovčácké plemeno bylo stvořeno k neustálé aktivitě a úzké spolupráci s člověkem. Právě v její genialitě se však skrývá její největší prokletí.

Pokud border kolie nedostane dostatek mentální a fyzické stimulace, její mozek začne pracovat proti ní. Při dlouhé samotě propadá těžké frustraci. Tato frustrace se rychle mění v destruktivní chování, sebepoškozování a k rozvoji obsedantně-kompulzivních poruch. Bez práce a bez páníčka se její svět hroutí do chaosu.

Bišonek: Malý společník s obrovským strachem

Na druhém pólu citlivosti stojí bišonek. Toto malé společenské plemeno bylo vyšlechtěno s jediným cílem – být nablízku člověku. Bišonci si vytvářejí extrémně silnou fixaci na lidskou přítomnost, což z nich dělá úžasné společníky, ale také velmi zranitelné tvory.

Jakmile se za majitelem zavřou dveře, bišonek může propadnout akutní separační úzkosti. Někteří jedinci zcela odmítají potravu a upadají do hluboké letargie. Jiní naopak reagují hysterickým štěkotem, neustálým kňučením a marným voláním o pomoc, které trvá dlouhé hodiny.

Kavalír King Charles španěl: Ohrožení na životě?

Třetím mimořádně citlivým plemenem je kavalír King Charles španěl. Tento společenský pes s klidnou a nesmírně jemnou povahou byl historicky šlechtěn výhradně pro neustálý kontakt s lidmi. Samotu proto snáší extrémně špatně a jeho tělo na ni reaguje velmi dramaticky.

U kavalírů má však psychický stres ještě děsivější rozměr. Plemeno se potýká s vysokou genetickou zátěží v podobě srdečních vad, zejména onemocněním mitrální chlopně. Extrémní stresová zátěž ze samoty pak může fyzicky zhoršit stav jejich kardiovaskulárního systému.

Mýtus o zlomeném srdci: Jaká je realita?

Na internetu se často objevují dramatické zprávy o tom, že tito psi mohou při běžném odchodu majitele do práce doslova umřít žalem. Jaká je však vědecky ověřená realita? Psi neumírají přímo na zlomené srdce ze zármutku, jak se traduje.

Skutečné nebezpečí je však neméně vážné. Extrémní stres ze separační úzkosti vede k panickým atakám, sebepoškozování a odmítání potravy.

U psů s vrozenými vadami srdce, jako jsou právě kavalíři, pak může tato enormní stresová zátěž fatálně urychlit selhání srdce. Nejde tedy o pohádkovou smrt žalem, ale o reálné fyzické selhání organismu pod tlakem paniky.

Osm hodin v pekle: Modelový den osamělého psa

Jak takové utrpení vypadá v praxi? Představme si modelový den bišonka se středně těžkou separační úzkostí, kterého majitel nechal samotného v bytě od 8:00 do 16:00 bez jakéhokoliv předchozího tréninku samoty.

V 08:00 majitel odchází. Pes okamžitě upadá do paniky, začíná vytrvale štěkat, výt a zoufale škrábat na vchodové dveře.

Kolem 09:30 již odmítá připravené jídlo i interaktivní hračky. Dochází k hyperventilaci a pes v záchvatu úzkosti začíná ničit okolí – kouše rohy nábytku a trhá svůj pelíšek.

V poledne stres vrcholí. Vlivem extrémního tlaku dochází k nekontrolovanému pomočení na chodbě. Pes neustále bezcílně přechází po bytě a nedokáže si lehnout ani na vteřinu neusne.

Když se v 16:00 majitel konečně vrátí, pes ho hystericky vítá. Je však dehydrovaný, fyzicky naprosto vyčerpaný a nese si s sebou hluboké psychické trauma.

Svědectví, které trhá srdce

Zkušenosti majitelů tyto vědecké poznatky jen potvrzují. Slova jedné z chovatelek z diskusního portálu iFauna.cz mluví za vše:

Nahrála jsem si psa na kameru. Byla jsem 5 hodin pryč a pes si za celou dobu ani na chviličku nelehl, pořád chodil, ztěžka dýchal, kňučel, případně tiše vyl a v určitém okamžiku se vyčůral před dveře.

Pro majitele je takové zjištění nesmírně bolestivé. Jak sama chovatelka dodává: „Bylo to asi to nejhorší, co jsem mohla vidět. Poté jsem ho opouštěla skutečně s těžkým srdcem každý den.„

Jak z toho ven? Cesta vede přes trpělivý trénink

Separační úzkost není neřešitelný problém, vyžaduje však systematický přístup a obrovskou dávku trpělivosti. Klíčem k úspěchu je nenechat psa do tohoto stavu vůbec spadnout a postupně ho připravovat na to, že samota není hrozbou.

Veterinární lékař MVDr. Luděk Kučera z Jihlavy vysvětluje:

U takzvaných pet zvířat chovaných v domácnosti v těsném kontaktu se svým páníčkem dochází často k vytvoření silné vzájemné sociální vazby. Většinou jde o příjemnou závislost, ale při odloučení se může projevovat nežádoucím chováním, označovaným jako separační úzkost. U psů jde o stav, který je nepříjemný pro ně samotné i jejich majitele.

Jaký postup tedy odborníci doporučují pro nápravu? „Principem léčby strachů a fobií je postupně a klidně navykat zvíře situacím, které u něj vyvolávají úzkost“, radí MVDr. Kučera. Základem přípravy k postupnému odloučení je podle něj procvičování základních cviků, jako je ‚zůstaň‘ nebo ‚místo‘, a učení odložení na místě. Pes by zpočátku neměl zůstávat doma sám, musíme se od něj vzdalovat postupně. Pouze tak lze vybudovat důvěru, která překoná i ty nejčernější psí obavy.