Jánské Koupele: Od slavné lázeňské perly k městu duchů
Neoslňovaly mramorem, ale vděčily za svou slávu syrové romantice jesenického podhůří. Právě tato...
Vládce Kublaj-chán navázal na svého dědečk Čingis-chána a vytvořil největší říši v dějinách. Dokázal nemožné, Číňané vládu tohoto “barbara’’ nakonec přijali. Čína má k cizincům zvláštní vztah.
Kopí osudu, nazývané také Svaté kopí nebo Longinovo kopí, je kopí, které probodlo bok Ježíše Krista při ukřižování. Stalo se relikvií, kterou měl v držení i císař Karel IV. Tradovalo se, že její vlastník má moc ovlivňovat osud světa.
Po tisíce let je zvyklostí, že eskymácké rodiny darují své děti jiným inuitským rodinám, aby je milovaly jako vlastní, neoddělitelně spjata s jejich kulturou, světonázorem a příbuzenským systémem.
Staří Řekové se kromě formování první světové demokracie a důrazu na budování státu uměli také poměrně dobře odvázat. K tomu jim sloužil speciální nápoj kykeon, který si našel oblibu mezi prostým lidem i bájnými hrdiny a velikány historie.
Muž, který založil dynastii Ming, se narodil jako Zhu Yuanzhang v roce 1328. Již v 16 letech se stal sirotkem a během konfliktu známého jako Povstání rudých turbanů přišel i o střechu nad hlavou.
Eiffelova věž je nejznámější dominantou Paříže, byť vznikla relativně nedávno, teprve v 19. století. Její stavba a historie je stejně zajímavá a bohatá jako město, v němž se nachází.
Tento mytický tvor byl považován za nemrtvého a byl spojován s hrobkami a mrtvými. Draugr byl obecně popisován jako zploštělý, temný a hnusný, s vysokou sílou a mnoha nadpřirozenými schopnostmi.
Ve starém Římě dostávaly rodiny státní příspěvky, aby ponechaly naživu děti, které by jinak utratily. Obětí praxe „odkládání“ dětí byla především děvčátka. Nepoměr vychovaných, rozuměno přeživších, děvčat mohl způsobit zánik starověké civilizace.
Působivá gotická památka se záhadnou minulostí, se tyčí na vápencovém útesu 47 kilometrů severně od Prahy. Podle legendy byl hrad postaven přímo nad bezednou puklinou ve vápencovém podloží, z níž v noci vylézají napůl lidská a napůl zvířecí stvoření požírající místní dobytek.
„Mnoho Mayů mělo masitý, zahnutý orlí nos, což byl s deformovanou lebkou a šilhavostí idealizovaný typ krásy – viděný na výjevech v Palenque, Copánu či Yaxchilánu. Nos hrál značnou roli, a to nejen kvůli piercingu: jeden františkán píše o obřadu pechni, kdy byl obětovanému nejprve nos rozdrcen.“