Stojí zemědělství za rozvojem agresivity lidí? Dokud si naši předci odnesli majetek na zádech, byli poměrně mírumilovní
Foto: Charles R. Knight / Public domain, Wikimedia commons
„Paleolitické společnosti byly poměrně mírumilovné. Agresivita byla mírněna nízkou hustotou zalidnění i tím, že de facto nebylo proč bojovat, respektive nebylo co ukrást. Majetek lovců byl omezen na to, co mohli během neustálého stěhování odnést na zádech.“
Je zemědělství základem lidské agresivity? S takovou teorií přišly v 80. letech minulého století Richard Leakey (vědec z rodiny, která je proslulá především díky objevům v Olduvajské rokli) a Roger Lewin ve své knize Lidé od jezera: člověk, jeho počátky, jeho povaha a budoucnost.
Olduvai je název pro rokli na planině Serengeti v dnešní severní Tanzanii ve východní Africe. Je významná nálezy nejstarších hominidů, předchůdců moderního člověka. Proslavili ji zejména významní paleoantropologové Louis Leakey a jeho manželka Mary Leakey.
Americký paleontolog Leakey a biolog Lewin se ve své – dnes již v mnoha ohledech překonané, nicméně stále působivé – knize snaží s pomocí kosterních nálezů, nejstarší hmotné kultury ale i z chování současných zvířat, převážně primátů, odvodit syntetický pohled na vývoj člověka, hlavně jeho kultury, ekonomiky, jazyka, sexuality a agresivity. Pro zkoumání společnosti a kultury je pro čtenáře podstatných hlavně posledních šest kapitol.
Paleolit
Oba autoři předpokládají, že paleolitické společnosti byly poměrně mírumilovné. Agresivita byla mírněna nízkou hustotou zalidnění i tím, že de facto nebylo proč bojovat, respektive nebylo co ukrást. Majetek lovců byl omezen na to, co mohli během neustálého stěhování odnést na zádech.
Neolit
Ne tak v době neolitu. Spolu se vznikem zemědělství došlo ke zvýšení hustoty osídlení. Agresivitu posilovalo i to, že majetek již bylo možné hromadit (lidé sídlili na jednom místě, obilí či mouku je možné skladovat také mnohem snáze než maso) a tedy bylo co krást. Leakey a Lewin dokládají své teorie srovnáním bojovnosti řady zemědělských i lovecko-sběračských kmenů.
Kanibalismus
Všímají si i takové otázky, jakou je kanibalismus. Zatímco předzemědělské společnosti zpravidla praktikují kanibalismus neagresivní (spíše pietní konzumace části mrtvého předka apod.), zemědělci naopak s oblibou konzumují poražené nepřátele a tento typ lidojedství u nich dokonce převládá. Kanibalové na Nové Guinei, Amazonii i v Tichomoří, o nichž vyprávěli od konce středověku evropští cestovatelé, se rekrutovali ze zemědělských kultur.
Zlý zemědělec versus hodný pastevec?
Celá otázka je samozřejmě komplikována velkým množstvím našich podvědomých sympatií a antipatií. Vzpomeňme na to, že v židovské mytologii byl tím zlým zemědělec Kain, dobrou stranu reprezentoval naopak pastevec Abel. Babyloňané měli dobro a zlo definována zcela opačně.
Paleolit, neandrtálci, mírumilovní?
Nicméně se přece jen nezdá, že by paleolit byl obdobím nějaké totální mírumilovnosti. Neandrtálci byli minimálně zčásti vyhubeni člověkem dnešního typu. Již šimpanzi - nejbližší zvířecí příbuzní člověka - se příležitostně dopouštějí genocidy…
Šimpanzí genocida
O šimpanzích už vědci dlouho dobu vědí, že se navzájem zabíjejí. Na motiv ale přišli až nedávno. Deset let trvající výzkum šimpanzího chování, který vědci prováděli do roku 2010 v Ugandě, ukázal, že šimpanzi zabíjejí své sousedy, aby rozšířili své vlastní teritorium, napsal iDnes.cz.
„Šimpanzi zabíjejí jeden druhého. Zabíjejí své sousedy a naše pozorování naznačuje, že to dělají proto, aby rozšířili své území na úkor obětí," citovala agentura AFP profesora antropologie Johna Mitaniho z Michiganské univerzity ze studie, která tehdy vyšla v časopise Current Biology.
Vyhlazení nepřítele snědením
Řada přírodních národů, které neznají zemědělství, mezi sebou vede (vedla) vyhlazovací války – příkladem jsou třeba národy dalekého severu, Laponci, Čukčové či Eskymáci. Vyskytuje se u nich rovněž pojídání zabitých nepřátel, píší autoři knihy Lidé od jezera.
Agresivita je mezi námi asi od nepaměti…
Celá teorie o souvislosti zemědělství a agresivity se tak zdá být dosti sporná, byť zajímavost rozhodně nepostrádá. Existuje názor, že růst agresivity v době neolitu byl dán právě tím, že lidé místo lovu obdělávali půdu a nastřádanou agresivitu pak obrátili do bojů vnitrodruhových. Tato představa je však dosti přitažená za vlasy – i v době paleolitu doplňovali lidé svoji potravu sběrem a stejně tak neolitičtí zemědělci dále pokračovali v lovu divokých zvířat.