Doba, kdy manželskou věrnost musely dodržovat pouze ženy a monogamie byla zavedena na zkoušku na 1000 let
Foto: James le Palmer / anonymous illustrator / Public domain, Wikimedia commons
4 min
„Definovat, co přesně k sobě zamilovaní lidé v raném středověku cítili, je pochopitelně nemožné. I když se tvrdí, že kvůli drsné době postrádali hlubší cit a schopnost něžných projevů, není to pravda. Pouze forma projevů lásky byla odlišná od dnešních způsobů.“
Reklama
Lidé raného středověku nebyli podle historika Vlastimila Vondrušky zvyklí vyjadřovat emoce dlouhými proslovy; snad pouze kronikáři, kteří si libovali v literárních exhibicích, pokud hovořili o lásce. City vyjadřovali lidé jinými způsoby - gestem, pohybem, ale také činem – jen vzpomeňme, kolik mužů obětovalo životy, když bránili své ženy, uvádí historik ve svém lexikonu Život ve staletích – 12. století.
Kdy „začala“ nevěra
Podle Vondrušky se model monogamního manželství v českých zemích ustálil pod vlivem křesťanské církve teprve až v průběhu 11. a 12. století. S pojmem nevěry přišli církevní teologové, ale pro člověka raného středověku – toho obyčejného, kromě urozených rodin v prostředí knížecího dvora - to slovo neznamenalo nic. Pro prostého člověka bylo přirozené, že se za určitých situací mužové i ženy oddávají tělesné rozkoši s různými partnery. To ale nebyla v jejich očích nevěra.
Svazek na život i na smrt
„Manželská věrnost představovala kvalitativně jiný vztah - společný život v dobrém i zlém. Pro soužití manželů bylo mnohem důležitější uchování holé existence, a i když se tělesně mohli oddat jinému, v bezpečí byli jedině spolu a pohledem své doby se měli rádi,“ pomáhá nám pochopit tehdejší vztahové zázemí Vlastimil Vondruška. Podle něj by se dalo říct, že „hápat tento vztah je dnes obtížné a k podrobnější analýze by bylo třeba vstoupit na pole psychologie (a tedy polemiky, zda je monogamie přirozeným lidským pudem, nebo jen kulturním schématem)“.
Žena byla vždy hříšná
Protože křesťanská církev už od svých počátků ztotožnila ženu s pojmem hříchu, požadovala věrnost především od ní. K tomuto dogmatu přistupovalo ještě druhé dogma o dědictví krve. Vyvolenými mohli být jen ti, kdo v sobě měli krev vyvoleného. Proto se začalo dbát na věrnost manželek, aby měl
otec jistotu legitimity potomků.
Aby mohla (mužská) elita existovat
Tato křesťanská představa však nebyla podle Vondrušky dědictvím občanských práv starověkého Říma, nýbrž „byla vytvořena nově jako předpoklad existence elitních, tvrdili, že ,Bohem a krví předurčených´ skupin v rámci feudálního světa“. Podobné dogma však mělo význam poměrně dlouhou dobu jen ve společnosti mocných a zámožných. Zřejmě už od 10. století se prosadil v prostředí knížecího dvora přísný dohled nad počestností manželek a dcer. Ale mezi prostým lidem se začal uplatňovat až mnohem později, nejspíše ve 13. století, a to v důsledku proměny vlastnictví zemědělské půdy.
Povinná monogamie za 1, 2, 3
Historicky doloženou povinnou monogamii v Evropě poprvé zavedl Geršom ben Juda u Židů roku 1000, uvádí Bohumila Kočvarová ve své bakalářské práci Vnímání hranice nevěry v partnerském soužití. Bylo to na synodu, tedy na shromáždění představitelů křesťanských církví, v Mohuči (německy Mainz), a to pouze na zkoušku na přechodnou dobu 1000 let s odůvodněním, že hrozí doba pogromů, a že za takových okolností se prchá lépe v páru. Manželství spojené s věrností bylo pro křesťany uzákoněno v roce 1563.
