Viktor Hugo měl poněkud zvrácený zvyk při psaní svých knih. To byste nečekali
Foto: Public domain, Wikimedia commons
5 min
Aby se člověk stal spisovatelem, nemusí být sice podivínem, řada z těch opravdu úspěšných však měla nejen své mouchy, ale i netradiční zvyklosti. Víte, čím byl výjimečný Victor Hugo?
Reklama
Jeho díla jsou známá po celém světě nejen díky skutečnosti, že se jedná o klasickou literaturu, o níž se učí žáci celosvětově v rámci základního vzdělávání. Francouzský spisovatel Victor Hugo, který vytvořil slavná díla jako jsou Bídníci nebo Chrám Matky Boží v Paříži, byl známým filantropem a traduje se o jeho životě řada velmi zajímavých věcí včetně skutečnosti, že se stal svatým jednoho vietnamského náboženství. Jaký tedy byl Victor Hugo a v čem spočívaly jeho zvláštní metody psaní.
Život Victora Huga
Světoznámý francouzský spisovatel Victor Hugo se narodil v Paříži jako třetí syn generála napoleonské armády. Právě profese jeho otce byla důvodem, že se museli i s matkou a sourozenci často stěhovat, vždy se však vraceli do rodné Paříže, která se také stala hlavním dějištěm jeho románů. Hugo se narodil v roce 1802 a svá studia původně zaměřil na právo, již během nich však stále více inklinoval k psaní veršů i prózy. Nejdříve se věnoval kritice literatury, v čemž ho podporovala jeho matka. Ta zemřela v roce 1821 a v roce 1822 se oženil s Adèle Foucher, kamarádkou z dětství, s níž měl posléze pět dětí. Kromě psaní se Hugo také aktivně věnoval politice, což výrazně ovlivnilo jeho život především v souvislosti s různými revolučními tendencemi napoleonské Francie. Mezi lety 1851 a 1870 musel dokonce žít v exilu kvůli nepokojům a převratu spojeným s vládou Napoleona III. Po vytvoření třetí republiky se mohl do Francie vrátit a žil zde až do své smrti v roce 1885.
Dílo Victora Huga
Po založení časopisu zabývajícího se kritikou soudobé literatury, pro který sám psal články, se Victor Hugo začal věnovat psaní vlastní literatury. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1822, v roce 1823 vydal svůj první román. Kromě poezie a prózy psal Hugo také divadelní hry, jeho vrcholné období pak přišlo s velkým úspěchem ve 30. letech 19. století – v roce 1831 vyšel jeho román Chrám Matky Boží v Paříži, po němž následovala řada dalších děl především z oblasti dramatu a poezie. Dalším větším dílem byl román Bídníci, který vyšel v roce 1862 a je považován za jedno z jeho nejdůležitějších děl. Hugo napsal celkem devět románů, více než dvacet divadelních her nebo libret k operám a celou řadu básnických sbírek, z nichž část vyšla až po jeho smrti. Celé dílo pak ještě doplňují cestopisy a eseje.
Zvláštnosti života Victora Huga
Popularita děl Victora Huga i spisovatele samotného byla vedle jeho politického působení a pozitivního přístupu k řešení společenských problémů spojena také s jeho povahou a excentrickými rysy. V současné době již není možné přesně stanovit, u kterých informací se jedná pouze o legendy a které jsou založené na nějakém reálném podkladu, existuje však několik věcí, které se tradují k životu a pracovní morálce spisovatele.
Král večírků
Přestože se jednalo o politicky exponovanou osobu, patřil prý Victor Hugo k lidem, kteří často pořádali večírky. Navíc měl také velmi intenzivní sexuální apetit. Některé zdroje uvádí, že byl Hugo velmi extravagantní a rád se pasoval za nejlepšího spisovatele své doby. K tomu byl navíc velmi častým návštěvníkem nevěstinců a po jeho smrti držely všechny kurtizány v Paříži smutek.
Chamtivý boháč
Zatímco je spisovatel vnímán jako mluvčí chudých a zubožených, ve skutečnosti se jednalo o poměrně bohatého člověka, který rozhodně na své poměry nemohl stěžovat (i když byl donucen žít nějakou dobu v exilu). Traduje se také, že bylo jeho cílem u svého vydavatele dosáhnout nejvyššího honoráře za napsání románu vůbec, což se mu povedlo u díla Bídníci, které dodnes zůstává nejvýše zaplaceným literárním dílem vůbec.
Nahý spisovatel
K životu a dílu Victora Huga se váže také anekdota mluvící o tom, že při psaní románu Chrám matky Boží v Paříži používal speciální strategii, která mu měla pomoci se soustředit. Anekdota má základ v prohlášení manželky spisovatele, která tvrdila, že při psaní tohoto románu zamykala jeho šaty i osobní věci tak, aby se k nim nedostal, jelikož měl obtíže s románem vůbec začít a celkově s prokrastinací. Podle některých zdrojů je toto tvrzení sice pravdivé, ale nepřesné – Hugo pro dopsání románu přijal až šibeničný termín a aby ho nic nerozptylovalo, v podstatě se uvěznil ve svém domě, nicméně při psaní nebyl zcela nahý, ale v domácím oblečení. Tato strategie byla ovšem úspěšná a román dopsal s velkou rezervou.
