Česká republika vlastnila kus Tichého oceánu. Před 10 lety o něj přišla
Foto: unsplash
4 min
Česká republika je k lítosti mnohých občanů typickou vnitrozemskou zemí bez přístupu k moři. Přitom ještě nedávno vlastnila oblast v Tichém oceánu. Nešlo sice o tropický ostrov s palmami ani o pláže s bílým pískem, ale přesto šlo o území velkého významu.
Reklama
Žádný ostrov, ale kus oceánského dna
Na začátku 90. let získalo tehdejší Československo právo využívat část mořského dna v Tichém oceánu. Oblast ležela přibližně mezi Havají a Mexikem a měla rozlohu kolem 150 000 kilometrů čtverečních. Po rozpadu federace připadla polovina České republice, tedy přibližně 75 000 kilometrů čtverečních, což je rozloha téměř srovnatelná s celým územím Česka.
Na první pohled to může znít, jako bychom vlastnili kus tropického ráje. Ve skutečnosti ale nešlo o ostrovy s plážemi. Československo získalo pouze licenci k průzkumu a případné těžbě nerostných surovin na mořském dně v mezinárodních vodách.
Proč zrovna Československo?
Možná vás napadne, proč by vnitrozemská země vůbec dostala část Tichého oceánu.
Vysvětlení souvisí s mezinárodním mořským právem. Koncem 80. let vznikal systém, který měl upravit budoucí využívání nerostného bohatství na dně oceánů. Do projektu se zapojilo i Československo prostřednictvím mezinárodního konsorcia, které získalo právo zkoumat vymezenou oblast Pacifiku.
Tehdy se věřilo, že hlubokomořská těžba bude jednou představovat obrovský byznys.
Na dně leželo bohatství za miliardy
Pod hladinou se totiž nacházejí takzvané polymetalické konkrece. Jde o zvláštní kameny připomínající brambory, které obsahují mangan, nikl, měď, kobalt a další cenné kovy.
V době, kdy Československo oblast získalo, se odhadovalo, že hodnota zdejších nerostů může dosahovat až 150 miliard dolarů. To znělo mimořádně lákavě.
Jenže vytěžit tyto suroviny není vůbec jednoduché. Leží několik kilometrů pod hladinou oceánu a jejich získávání vyžaduje mimořádně nákladné technologie. To, co na papíře vypadalo jako obrovské bohatství, bylo ve skutečnosti ekonomicky velmi obtížně využitelné.
Česká republika o oblast postupně přišla
Po rozpadu Československa připadla polovina přidělené oblasti České republice. Jenže udržet si práva nestačilo pouze administrativně. Bylo nutné pokračovat ve výzkumu, investovat do projektu a plnit podmínky mezinárodních dohod.
To se českému státu dlouhodobě nedařilo. Nejprve se přidělená oblast zmenšila a v roce 2016 Česká republika přišla i o zbytek. Oceánské území tak dnes už Česku nepatří.
Tropický ráj to nikdy nebyl
Představa, že jsme měli vlastní „moře“ kousek od Havaje, zní romanticky. Ve skutečnosti byste tam ale na dovolenou nejspíš jet nechtěli.
Nad českou oblastí oceánského dna se rozprostíral otevřený Tichý oceán bez jediného kousku souše. Pokud byste se tam vydali, celou dobu byste byli na lodi. Jediné, co se nacházelo pod vámi, bylo několik kilometrů hluboké mořské dno s ložisky nerostných surovin.
Česko přesto přístup k moři má
Přestože Česká republika žádné oceánské území nevlastní, úplně bez spojení s mořem není.
Na základě Versailleské smlouvy z roku 1929 zůstává českým lodím k dispozici svobodné přístavní pásmo v Hamburku, které Československo získalo do pronájmu na 99 let. Díky němu mají čeští dopravci usnadněný přístup k Severnímu moři a mezinárodní námořní dopravě.
Příběh českého „moře“ tak připomíná jednu z nejzajímavějších kapitol moderní historie. Nebyl to tropický ráj ani tajná kolonie v Pacifiku, ale odvážný projekt spojený s představou, že jednou bude lidstvo těžit bohatství z hlubin oceánů. České republice už tato práva sice nepatří, přesto jde o pozoruhodnou epizodu, o které dodnes ví jen málokdo.
