Vědci netuší, proč škytáme, rekordman v této disciplíně vás ohromí
Foto: Nicoleta Ionescu / Shutterstock
4 min
Od dětského věku nám při škytavce říkali, že na nás někdo myslí. Nejspíš to nebude ten pravý důvod. Z vědeckého hlediska existuje několik teorií, proč škytáme, ale nijak spolu nesouvisí a proto vědci stále nemohou s jistotou pojmenovat „univerzální příčinu“ obtěžujícího škytání.
Reklama
Za všechno může naše bránice, která se stáhne, protože něco podráždí její nervy. Do plic se začne hrnout vzduch a ten při průchodu hrtanem rychle zavře hrtanovou příklopku. Uvězněný vzduch hledá cestu ven a jde na to přes hlasivky. To je ten okamžik, kdy škytneme, a potom znovu a znovu. Existuje již několik známých spouštěčů škytavky.
Jak to začíná
Stane se to například, když rychle vypijeme větší množství syceného nápoje. Kromě škytání se v tomto případě díky nahromaděným bublinkám v hrtanu může ozvat i říhání.
Problém je v tom, že existují i jiné příčiny škytání, které se vzduchem v hrtanu nemají nic společného. Jde například o přejedení. Podle vědců může být příčinou překyselení a také rychlé zhltání jídla, které dostane do žaludku příliš vzduchu, který tlačí na bránici. Škytání může nastartovat také konzumace horkého jídla, které zapijeme ledovým nápojem. V těle se mění prostředí a z nějakého důvodu je výsledkem opět škytání.
Vědci už také vědí, že škytavka je velice individuální záležitost. Každý ji nastartujeme trochu jiným způsobem. Což vlastně znamená, že se vědci jen tváří, že něco vyzkoumali, protože v reálu nevědí vůbec nic!
Škytáme ještě před narozením
Není neobvyklé, že škytavka dokáže potrápit i devítitýdenní plod. Škytají také novorozenci a ti předčasně narození ještě častěji, údajně až 15 minut denně. To má podle vědeckého bádání důvod. Škytání novorozenců aktivuje mozek, aby sledoval dýchací svaly a kontroloval dýchání.
Můžeme být klidní, škytavka nás nijak neohrožuje, pokud se projeví jednou za čas. V případě, že člověk škytá až příliš často, měl by problém konzultovat s lékařem. Tělo tak upozorňuje na srdeční problémy, na špatné fungování ledvin nebo na chemickou nerovnováhu v těle.
Jak nad škytáním vyzrát
Existuje hned několik zaručených rad a každý si najde tu svou. Trochu jako od alchymisty působí rady jako zatajit dech, zacpat si nos a třikrát polknout nebo napít se vody a mít zacpané uši. Na někoho to opravdu zabírá. Mezi další rady patří dýchat do pytlíku, jak to často vidíme v amerických filmech jako lék na všechno. Někomu pomáhá nechat si rozpustit v ústech kostku cukru namočenou do octa. Naše babičky si na ni dokonce kapaly Alpu! Může zabrat i pár lžiček marmelády.
Když není po ruce nic k jídlu, mohlo by zabrat i ležení na zádech s pokrčenými koleny a rukama, které silně tisknou břicho. A protože škytavka nějak souvisí s rychlým přísunem vzduchu, může zabrat i trochu směšné skákání snožmo na místě.
A na někoho nezabírá nic
Odstrašujícím příkladem je americký farmář Charles Osborne, který v roce 1922 upadl u vážení prasat. Nic vážného se mu nestalo, ale přesto zašel k lékaři. Začal totiž škytat a to až 40x za minutu. Po důkladném vyšetření lékaři dospěli k názoru, že se mu poškodila céva v mozku, což by mohlo souviset se škytavkou.
Na škytavku mu nepomáhalo nic, ale pozorováním dechu přišel na to, že může škytavku zmírnit asi na 20 škytnutí za hodinu.
Charles se sice dostal do Guinnessovy knihy rekordů, ale moc se neradoval. Ve stáří mohl kvůli škytání konzumovat jen kašovitou stravu. Proškytal plných 68 let. Zázrak se stal asi rok před jeho smrtí. Bránice se asi unavila a škytání záhadně přestalo.
