Tučňák a uzené v octu: Jak se naši předkové připravovali na půst
Foto: pitrs10 / Depositphotos
3 min
Ti, kdo holdují především masu a mas(t)ným jídlům obecně, mají za sebou období masopustu. Masopustní tradice sahají až do pohanských dob a jsou spojeny s oslavou konce zimy a příchodu jara. A to byl ten správný důvod potřeba pořádně zajíst.
Reklama
Tradice masopustu, lidově známého také jako fašank, šibřinky nebo vostatky, je známá už od 13. století. Lidé se scházeli a oslavovali, jak nejlépe uměli - vesele popíjeli, hodovali, zpívali a tančili. Toto období hojnosti, hodování a veselí předcházelo velikonočnímu půstu. Stejně jako Velikonoce je i masopust pohyblivý a jeho oslavy každý rok připadnou na jiné datum.
Tučňák
Přípravou na vyvrcholení a poslední dny masopustu je čtvrtek před masopustní nedělí, takzvaný Tučný čtvrtek, který letos připadl na 27. února. Ten den se měli lidí co nejvíc najíst a napít, aby nadcházející postní období až do Velikonoc (18. - 21.4.2025) přečkali v plné síle a zdraví. Jedlo se uzené maso, tradiční zabijačkové pochoutky, škvarkové pagáčky, ze sladkého pak masopustní šišky a koblížky. V současnosti si takzvaný „tučňák“ připomínají především restaurace, které chystají tradiční menu i netradiční akce.
Kdo v tento den hodně jí a pije, tomu v příštím roce nebude chybět síla a zdraví. A proto se konaly oblíbené zabíjačky, pekly se husy, připravovala se zvěřina a vše se zapíjelo hlavně pivem a vínem.
Nic nebude
Po velkém hodování přichází čtyřicetidenní postní období. Odpočítává se od tzv. Popeleční středy, která vždy připadá na čtyřicátý den před Velikonocemi, letos tedy na 5. března. Během půstu si na maso a bujaré oslavy museli nechat všichni zajít chuť.
Zimní masohrátky
Češi mají dlouhodobě nejraději vepřové maso. Jeho obliba ale přišla až začátkem 20. století, a to s rozšířením lednic. Bylo to z toho důvodu, že vepřové maso má tendenci se rychle kazit a snadno ho napadají botulotoxické bakterie. Proto se do té doby zpracovávalo především v zimě, kdy pořádně mrzlo. A to masopustníci samozřejmě věděli.
Dokud neexistovaly lednice, naše babičky uchovávaly čerstvé maso v chladné místnosti zabalené do utěrky namočené v octové vodě.
„Prasata se porážela v zimě, rychle se zpracovala a maso se uchovávalo nasolením nebo uzením. Nasolení proběhlo tak, že se kusy masa pokládaly do kameninové nádoby a zasypávaly velkým množstvím soli, aby jí zůstaly docela obalené. Do soli se maso muselo dávat osušené, aby se sůl nerozpustila. Jednou za tři dny pak bylo třeba ho přeskládat. Po vyjmutí z nádoby se opláchlo a ponořilo do vařící vody, aby se zbavilo přebytečné slanosti, a používalo se jako normální maso,“ popsal proces web Stoplusjednička.
Dnešní chladničky a mrazáky nám dovolují uchovávat maso podstatně déle. Přesto je dobré vědět, jak s masem nakládat, aby nám zůstalo dlouho čerstvé. Zkušený řezník Josej Kotál z řetězce Albert radí toto:
- Po nákupu s masem spěchejte co nejrychleji domů, abyste jej nevystavili příliš dlouhé změně teploty. V létě je vhodné na převoz použít termotašku.
- Čerstvé maso přendejte do uzavíratelné nádoby a uložte ho do lednice, ne do mrazáku. Pro hovězí a vepřové maso udržujte teplotu mezi 0-4 °C. Maso zůstane čerstvé a správně dozraje.
- Syrové maso nesmí nikdy přijít do kontaktu s dalšími potravinami. Dokud neexistovaly lednice, naše babičky uchovávaly čerstvé maso v chladné místnosti zabalené do utěrky namočené v octové vodě.
