To byly časy, když se ve školních jídelnách podával grenadýrmarš či hrbaté maso
Foto: monkeybusiness / Depositphotos
2 min
O tom, že by stravování dětí ve školách mělo dostat nějaký řád a systém, se mluvilo už za protektorátu, tedy prakticky po dobu trvání 2. světové války. V určité formě existovalo už dříve, šlo o aktivity charitativních organizací.
Reklama
Jestli se jim tak dá říct, tak první školní jídelny vznikaly na přelomu 40. a 50. let minulého století. Iniciovaly je obce a školy. Po skončení války byla snaha, aby školní stravování bylo dostupné každému. Svou roli hrál nejen sociální aspekt, ale i snaha o zdravé stravování, uvádí web Jídelny.cz.
A když školní stravování souviselo se školou, tak jej na starosti roku 1953 dostalo Ministerstvo školství. To zavedlo odpovědné orgány, vydalo první vyhlášku a určilo výši nákladů na potraviny a úhrad. Tehdy hradili rodiče pouze potraviny. Jak to?
Rozlet kuchařek omezen
V 50. letech nebyly takové možnosti jako dnes, byl značný nedostatek potravin a stále ještě fungoval lístkový (přídělový) systém. Velkým problémem byl po celou dobu velmi nízký finanční limit na školní stravu, který omezoval „rozlet“ kuchařek. Dalším problémem byla jejich nízká kvalifikace.
Jídelna a škola jedno jest
„V roce 1963 byly vyhlášeny výživové normy pro školní stravování, zřizují se výchovná střediska. Jídelny se staly součástí škol. Kvalita však zaostává kvůli neochotě zatížit rodiče vyššími poplatky a kvůli problémům v zásobování. Soustavné jsou i problémy s technickým vybavením jídelen,“ popsal časopis Vlasta.
Po sametu mátly názvy jídel
Po sametové revoluci se školní jídelny začaly výrazně měnit. A to jak celkový koncept jídelen, tak výběr jídel. Už žádné uniformní menu, ale pestrá nabídka jídel, ze kterých si dětští strávníci mohou vybírat. Změna většinou klapla, ale mnohde se ještě dlouho stále vařila (a možná vaří dál) těžká a pro děti nevhodná jídla. Podle časopisu Vlasta se dokonce stávalo i toto: „Některým názvům děti navíc nerozumí, třeba hrbaté maso, stehno v šouletu, grenadýrmarš nebo balkánský hrnec.“
