Nejlepší houby začátku léta: Hřib dubový kraluje červnovému lesu

První vlna houbařské sezóny je tu

S košíčkem, nožem, v holínkách a v tichosti se vydejte v tomto ročním období hlavně do listnatých a smíšených lesů. Pokud chcete naplno vychutnat kouzlo probouzejícího se lesa, tak si přivstaňte, nebudete litovat. Neberte si jako partnera psa bez vodítka a chovejte se v lese tiše a zodpovědně. Jste tam jen hostem a važte si toho, že si můžete odnést dary lesa zdarma. Jsou země, kde si musíte na houbaření koupit licenci na vymezené území. Tak houbaří například v Itálii.

Hřib dubový

Srdce každého houbaře se zatetelí, když v lese narazí na jednoho z prvních pravých hřibů, nebo dokonce na celou rodinku. Roste od května do listopadu v listnatých a smíšených lesích, ale najdete ho i v remízkách, na hrázích rybníků a všude tam, kde jsou duby, buky a lípy. Pod jehličnany se vyskytuje vzácně.

Jeho lahodná chuť a vůně láká bohužel i hmyz. Na pohled starší exempláře je tedy lepší nechat lesu, než je sklidit a kvůli červivosti vyhodit.

Jak hřib dubový poznáte

Jeho klobouk je většinou široký od několika cm až do impozantních 15 cm, ale narazíte i na exempláře, které mají klobouk ještě širší. Má polokulovitý tvar, který se postupně mění až na téměř plochý. Pokožka klobouku je hnědá, někdy okrově hnědá nebo šedohnědá. V období sucha je někdy až bělavá a rozpukaná. Ideální stav je, když má pokožku sametovou až plstnatou. Pokud je mírně lepkavá, je to kvůli vlhku.

Roury jsou typické pro hřibovité houby a připomínají včelí plástve. Rourky zpravidla kryjí celý spodní povrch klobouku. Roury jsou nejprve bílé, později až žlutozelené. Při stisku nemění barvu.

Třeň (noha) má tvar soudkovitý, později kyjovitý, v dospělosti až válcovitý, nahnědlý, zejména v horní polovině zdobený dosti výraznou síťkou, která je však vždy světlejší než pokožka klobouku. Dužnina je bílá, neměnná.

Pro začátečníky je důležité, že hřib dubový se nedá zaměnit za jedovatý druh. Jedinou možností je, mylně si místo něj z lesa odnést hřib žlučník, lidově zvaný hořčák. Test můžete provést hned v lese a podle výrazně hořké chuti předejít záměně. Rourky jsou v mládí bělavé, postupně získávají růžový odstín. Třeň kryje žlutavě okrová síťka. Roste v jehličnatých a i listnatých lesích, především poblíž smrků a borovic. Nejčastěji se vyskytuje v druhé polovině prázdnin, ale výjimečně roste i v červnu.

Základní rozdíl je v síťce na třeni:

Hřib dubový: světlá síťka, až bílá, na tmavém podkladu

Hřib žlučník: tmavá síťka na světlém podkladu

Z lesa rovnou na talíř: Hřiby chutnají skvěle i v italském stylu

Právě u hřibů platí, že je oceníte v jídle, pokud je nejdříve necháte usušit. Potom stačí hrstka sušených plátků třeba do bramboračky nebo pod dušené maso a pokrm dostane úplně jinou úroveň.

Pro inspiraci, jak kromě známých českých jídel, jako je kulajda nebo kuba, zpracovat hříbky hned po příchodu z lesa, sáhneme do italské kuchyně, kde právě z hříbků připravují přílohu, která skvěle doplní grilované kuřecí maso.

Pro 4 osoby

800 g čerstvých očištěných hřibů

2 stroužky česneku

1 svazek petržele nebo jiné aromatické bylinky dle chuti

2 lžíce olivového oleje 

1 špetka soli

Jak na to

Hřiby důkladně očistěte a otřete je měkkým kartáčem, abyste odstranili zeminu, a nakrájejte je. Nedoporučuje se je omývat vodou.

Česnek očistěte a stroužky rozkrojte napůl, poté nasekejte petrželku.

Na nepřilnavou pánev přidejte trochu oleje, česnek a houby; nechte je pár minut orestovat, poté v případě potřeby přidejte trochu vody (většinou si hřiby pustí vodu) a nechte je vařit na středním plameni asi patnáct minut, občas promíchejte.

Po uvaření vyjměte česnek, přidejte sůl a podle chuti další nasekanou petrželku nebo jinou oblíbenou bylinku, třeba snítku tymiánu.