Rodiče dělají chybu, když chrání děti před neúspěchem, říkají odborníci

Mnoho rodičů dělá stejnou chybu. V dobré víře své děti chrání před neúspěchem, zklamáním a bolestí. Jenže právě tím jim mohou nevědomky podrazit nohy. Odborníci se shodují, že největší překážkou úspěchu často není nedostatek talentu, ale strach udělat chybu.

Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Někdy až příliš

Každý rodič chce, aby jeho dítě bylo šťastné. Aby se mu ve škole dařilo, mělo kamarády, našlo si dobrou práci a v životě uspělo. Je to přirozené. Jenže právě ve snaze zajistit dětem co nejlepší budoucnost se mnozí dopouštějí chyby, která může mít opačný efekt.

Dnešní děti vyrůstají pod neustálým dohledem. Rodiče za ně řeší problémy, omlouvají je před učiteli, zasahují do sporů s vrstevníky a často jim odstraňují z cesty každou překážku. Na první pohled to vypadá jako projev lásky. Ve skutečnosti však děti připravují o něco nesmírně důležitého, o zkušenost, že neúspěch není konec světa.

Dítě, které nikdy nespadne, se totiž nenaučí vstát.

Největším nepřítelem není lenost, ale strach

Mnoho lidí si myslí, že průměrnost vzniká z nedostatku talentu. Psychologové však dlouhodobě upozorňují na něco jiného. Mnohem větší problém představuje strach ze selhání.

Představte si dvě děti. Obě jsou stejně inteligentní. První se nebojí zkoušet nové věci. Když něco pokazí, zkusí to znovu. Druhé dítě se bojí, že udělá chybu. Bojí se špatné známky, posměchu spolužáků i zklamání rodičů. Které z nich má větší šanci uspět?

Odpověď je jednoduchá. To první. Ne proto, že by bylo chytřejší. Ale protože je ochotné riskovat. Právě ochota dělat chyby je totiž jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu. Každý sportovec prohrává. Každý podnikatel udělá špatné rozhodnutí. Každý vědec se mnohokrát splete. Lidé, kteří něco dokázali, nejsou výjimeční tím, že nechybují. Jsou výjimeční tím, že se po chybě nezastaví.

Věta, kterou rodiče říkají každý den

Možná vás překvapí, že problém někdy začíná úplně nevinně.

Ty jsi ale chytrý.

Takovou pochvalu slýchají děti každý den. Rodiče ji myslí dobře. Jenže odborníci upozorňují, že může mít i vedlejší účinek. Dítě si totiž začne budovat představu, že jeho hodnota spočívá v tom, že je chytré. A co udělá, když narazí na něco obtížného? Začne se bát. Když neuspěje, možná už nebude za chytré. A tak raději zvolí jednodušší úkol. Raději nepůjde do soutěže. Raději nezkusí něco nového. Bude se vyhýbat sportu, protože právě tam by mohlo selhat.

Mnohem účinnější je totiž chválit snahu, vytrvalost a práci.

Dnes to nevyšlo, ale příště už budeš zkušenější a povedeš si lépe,

tak by měla znít reakce na drobný neúspěch dítěte.

Není dobré slepě opakovat:

Jsi chytrý. 

Ale mnohem užitečnější je poznamenat:

Líbí se mi, jak ses nevzdal.

Rozdíl je obrovský.

Generace, která nesmí prohrávat

Podívejte se kolem sebe. Kolik dětí dnes zažívá skutečné zklamání? Ve sportu dostávají medaile téměř všichni. Ve škole rodiče bojují o každou známku. Na sociálních sítích se prezentují jen úspěchy, krásné fotografie a dokonalé okamžiky. Děti pak získávají dojem, že úspěšní lidé nikdy neprohrávají. Jenže realita je přesně opačná. To děti stresuje, neumí neúspěch přijmout a ani se s ním vyrovnat.

Úspěšní lidé prohrávají neustále. Jen o tom většinou nemluví. Nevidíme jejich odmítnuté životopisy, neúspěšné projekty ani podnikání, které zkrachovalo. Vidíme jen oslňující výsledek.

Dítě, které není zvyklé na neúspěch, pak často narazí hned při prvním větším problému. A místo aby bojovalo dál, vzdá to.

Proč některé děti překvapí celý svět

Historie je plná lidí, od kterých nikdo nic nečekal. Nebyli nejlepší ve třídě. Neměli samé jedničky. Nebyli považováni za génie. Přesto uspěli.

Společným jmenovatelem často nebyl talent, ale vytrvalost. Schopnost zkoušet věci znovu a znovu. Ochota vydržet i ve chvíli, kdy ostatní dávno skončili. Právě tuto vlastnost bychom měli u dětí rozvíjet více než cokoli jiného. Ne schopnost být bezchybný, ale schopnost pokračovat i po chybě.

Úspěch nezačíná jedničkami

Mnoho rodičů věří, že budoucnost dítěte se rozhoduje na vysvědčení. Ve skutečnosti však život odměňuje trochu jiné vlastnosti. Zodpovědnost. Samostatnost. Odolnost. Vytrvalost. Schopnost komunikovat s lidmi. Ochotu učit se novým věcem.

To všechno jsou dovednosti, které se nevytvářejí v okamžicích úspěchu. Vznikají právě tehdy, když se něco nepovede. Pokud tedy existuje jeden hlavní důvod, proč některé děti zůstanou průměrné, není to nedostatek talentu ani inteligence. Je to strach udělat chybu.

A ten často nevzniká ve škole ani mezi vrstevníky. Vzniká doma, když dítě získá pocit, že selhání je něco, za co se musí stydět. Přitom právě selhání bývá prvním krokem k úspěchu.