Dopolední zdřímnutí zvyšuje u seniorů riziko úmrtí o 30 procent, říká nová studie

Když odpočinek varuje před nebezpečím

Obraz dědečka spokojeně dřímajícího v křesle zná snad každá rodina. Málokdo ale tuší, že právě tento zdánlivě neškodný rituál může signalizovat vážné zdravotní problémy. Vědci z bostonské nemocnice Mass General Brigham sledovali po dobu téměř 19 let více než 1300 seniorů a výsledky jejich pozorování překvapily i zkušené lékaře.

Mezi pětinou až 60 procenty starších lidí patří denní zdřímnutí k běžné rutině. Jenže zatímco odpolední šlofík po obědě může být přirozený, ranní únava po celé noci strávené v posteli už by měla rozsvítit varovnou kontrolku. Přesně v tomto okamžiku totiž začíná příběh, který může mít dalekosáhlé důsledky.

„Je překvapivé, když si někdo zdřímne už dopoledne,“ konstatuje doktor Seymour Huberfeld, specialista na plicní medicínu a poruchy spánku ze zdravotnického centra Northwell Health. „Měli jste dobrý noční odpočinek. Ráno byste se měli cítit svěží.“

Přečtěte si také

Čtyři věty, které svědčí o rigidním myšlení. Další diskuze nemá smysl

2. 9. 2026

Ospalost není vždy přirozená 

Účastníci výzkumu nosili po dobu deseti dnů speciální zápěstní monitory, které zaznamenávaly každý jejich pohyb. Téměř všichni senioři – konkrétně 99 procent – si během měření alespoň jednou zdřímli. Za denní spánek vědci považovali jakýkoliv odpočinek mezi devátou ranní a sedmou večerní.

Co vlastně stojí za tou zvýšenou únavou? Může to být kardiovaskulární onemocnění, nerozpoznaná spánková apnoe, plicní potíže nebo kombinace několika léků najednou. „Pokud jsou lidé ve dne ospalí, jde o problém, který si zaslouží pozornost lékaře,“ zdůrazňuje Huberfeld. „Vyžaduje to vyšetření a důkladnou diagnostiku.“

Vedoucí výzkumného týmu Chenlu Gao upozorňuje na zásadní rozdíl oproti předchozím studiím: „Nadměrný spánek v pozdějším věku byl spojován s neurodegenerací, kardiovaskulárními chorobami a dokonce vyšší úmrtností, ale mnohá z těchto zjištění se opírala o vlastní výpovědi pacientů o spánkových návycích a vynechávala metriky typu kdy a jak pravidelné ty šlofíky jsou.“

Čísla, která varují 

Když vědci zpracovali nashromážděná data, objevily se alarmující souvislosti. Každá další hodina denního spánku zvyšovala riziko úmrtí o 13 procent. Každé dodatečné zdřímnutí během dne pak přidávalo dalších 7 procent k pravděpodobnosti předčasné smrti.

Nejdramatičtější objev se ale týkal načasování. Dopolední spánek byl spojen s o 30 procent vyšším rizikem úmrtí ve srovnání s odpoledním odpočinkem. Tento rozdíl není náhodný – odráží fundamentální rozdíl mezi přirozeným biologickým rytmem a varovným signálem organismu.

„Odpolední zdřímnutí je vlastně biologicky i kulturně do jisté míry normální. Všichni se po obědě cítíme trochu ospalí. To je v pořádku. Mnoho kultur má odpolední siesty, aby využily tohoto fenoménu,“ vysvětluje Huberfeld. „Biologicky je to přirozené období vrozené ospalosti. Takže není překvapivé, že se někdo může odpoledne cítit trochu unavený a dát si krátký spánek.“

Gao dodává klíčové upřesnění: „Naše studie je jedna z prvních, která ukazuje souvislost mezi objektivně měřenými vzorci spánku a úmrtností a naznačuje, že sledování vzorců zdřímnutí má obrovskou klinickou hodnotu pro včasné zachycení zdravotních stavů.“

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Léto končí, podzim přichází. Jste na něj důkladně připraveni?

2. 9. 2026

Co dělat, když únava nepřestává

Vědci zdůrazňují, že jejich výzkum prokázal pouze statistickou souvislost, nikoliv přímou příčinu. Nadměrné spánky nejsou samy o sobě zabijákem – jsou spíše symptomem hlubších problémů. „Nadměrné zdřímnutí pravděpodobně indikuje základní onemocnění, chronické stavy, poruchy spánku nebo narušení cirkadiánního rytmu,“ upřesňuje Gao.

Když za doktorem Huberfeldem přijde pacient s nadměrnou denní ospalostí, první věc, kterou udělá, je kontrola všech předepsaných léků. Mnohdy totiž právě kombinace medikamentů způsobuje nežádoucí únavu. Teprve poté začíná pátrat po dalších zdravotních komplikacích.

„Nyní, když víme, že existuje silná korelace mezi vzorci zdřímnutí a mírou úmrtnosti, můžeme argumentovat pro zavedení nositelných zařízení pro hodnocení denního spánku, abychom předpovídali zdravotní stavy a předcházeli dalšímu zhoršení,“ uzavírá Gao s výhledem do budoucnosti.

Průměrný věk účastníků studie byl přes 81 let, což z výzkumu činí cenný zdroj informací právě pro nejstarší generaci. Možná by stálo za to příště věnovat pozornost tomu, kdy přesně babička nebo dědeček usínají. Jejich tělo totiž může vysílat signály dávno předtím, než si sami uvědomí, že něco není v pořádku.