Před 50 lety sondy Viking hledaly na Marsu život. Tým vědců tvrdí, že ho našly

Záhada, která rozdělila vědeckou komunitu

Když 20. července 1976 dosedl Viking 1 na povrch Marsu a o necelé dva měsíce později ho následoval Viking 2, lidstvo poprvé získalo šanci přímo otestovat marsiánskou půdu na stopy po mikrobiálním životě. Tři sofistikované experimenty na palubě obou sond vrátily výsledky, které naznačovaly přítomnost biologické aktivity. Jenže jeden další přístroj – plynový chromatograf spojený s hmotnostním spektrometrem (GC-MS) – žádné organické molekuly nedetekoval.

Gerald Soffen, hlavní vědecký koordinátor projektu Viking, tehdy pronesl větu, která na desítky let uzavřela debatu: „Žádná těla, žádný život."

Absence organických látek v marsiánské půdě byla pro tehdejší tým NASA nepřekonatelným argumentem. Pokud tam nejsou organické molekuly, nemůže tam být ani nic živého. Výsledky tří biologických testů byly odmítnuty jako falešně pozitivní, způsobené neznámým silným oxidantem v půdě. Mars byl oficiálně prohlášen za sterilní planetu a učebnice to od té doby opakují jako fakt.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Tady se může hodit i ta nejzbytečnější informace, kterou nosíte v hlavě

2. 9. 2026

Chemik, který to nechce vzdát

Steve Benner z Nadace pro aplikovanou molekulární evoluci na Floridě patří mezi vědce, kteří s tímto verdiktem nesouhlasí. Podle něj data z Vikingů ukazují něco zcela jiného, než co se po padesát let učí studenti astrobiologie. 

Jak je to možné? Benner upozorňuje na klíčový detail, který tehdejší tým NASA špatně interpretoval. Když přístroj zahřál vzorek marsiánské půdy na 630 stupňů Celsia, detekoval nečekaný druhý výbuch oxidu uhličitého a malé množství methylchloridu. Vedoucí mise to vysvětlili jako zbytkový plyn z nádoby a kontaminaci čisticími rozpouštědly ze Země.

„Methylchlorid ale není čisticí rozpouštědlo – je to plyn, který vře už při minus 24 stupních Celsia," vysvětluje vědec. 

Benner a jeho kolegové poukazují na objev, který přišel o více než třicet let později. V roce 2008 přistála na Marsu sonda Phoenix a v půdě objevila perchlorát – silný oxidant. O dva roky později astrobiolog Rafael Navarro-González, který pracoval na misi roveru Curiosity, dokázal v laboratorním experimentu, že organické látky smíchané s perchlorátem při zahřátí produkují přesně to, co Viking viděl: 99 procent oxidu uhličitého a 1 procento methylchloridu.

„Takže teď víme, že GC-MS neselhal při hledání organických látek – našel je, jen ve formě jejich rozkladných produktů," tvrdí Benner. 

Přečtěte si také

Žádných osm hodin v kuse. Lidé ve středověku měli zcela jiný režim spánku

2. 9. 2026

Model marsiánských mikrobů a ztracených padesát let

Pokud plynový chromatograf skutečně detekoval organické molekuly, pak tři biologické experimenty na palubě Vikingů možná opravdu zachytily život. Jeden z těch testů – nazvaný Labeled Release – sledoval, zda mikroorganismy v půdě metabolizují radioaktivní uhlík. Výsledek byl pozitivní. Další experiment zaznamenal uvolňování kyslíku. Třetí test ukázal schopnost fixace uhlíku, tedy přeměny anorganického uhlíku na organické sloučeniny.

Benner a jeho tým vytvořili dokonce teoretický model toho, jak by takoví marsiánští mikrobi mohli vypadat. Nazvali ho BARSOOM – zkratka pro bakteriální autotrofy, kteří dýchají pomocí uloženého kyslíku na Marsu. Jde o odkaz na jméno, kterým domorodci v románech Edgara Rice Burroughse nazývali rudou planetu.

Podle tohoto modelu by šlo o fotosyntetické bakterie, které si ve dne vyrábějí vlastní potravu a kyslík skladují pro noční hodiny, kdy upadají do dormantního stavu. To by vysvětlovalo emisi kyslíku, kterou Viking zachytil v experimentu Gas Exchange.

Benner věří, že chybná interpretace dat z roku 1976 odsunula astrobiologický výzkum Marsu o celých padesát let zpátky. Místo zdravé vědecké debaty o tom, zda Viking našel život, byla diskuse umlčena oficiálním stanoviskem NASA. „Místo dialogu jsme dostali dogma," stěžuje si chemik.

K padesátému výročí přistání Vikingů na Marsu Benner vyzývá vědeckou komunitu, aby konečně otevřela tu debatu, kterou tehdy NASA uzavřela. V roce 2026 vyjde jeho kniha Meet the Neighbors: Life on Mars and How to Find It u nakladatelství Penguin Press, kde podrobně rozebírá, proč podle něj NASA pochybila a jak bychom měli v hledání života pokračovat. Závěry jeho týmu, do kterého patří i Dirk Schulze-Makuch z Technické univerzity v Berlíně, Jan Spacek a Clay Abraham, byly publikovány v odborném časopise Astrobiology.

Otázka, zda na Marsu existuje nebo existoval život, zůstává jednou z největších záhad moderní vědy. A možná odpověď ležela v datech celou dobu – jen jsme se na ně nedívali správně.