Polák hledal na smetišti díly na motorku. Ze šrotu vytáhl 1800 let starého válečníka
Foto: Pexels
3 min
Polský motorkář prohledával hromady kovového šrotu v naději, že objeví součástky na svůj pekelný stroj. Místo toho narazil na železnou puklici z válečnického štítu, uvnitř které odpočívaly ostatky germánského bojovníka.
Reklama
Železo, které přežilo 1800 let
Když Włodzimierz Starykiewicz procházel mezi hromadami starého kovu ve sběrných surovinách v Hrubieszówě na jihovýchodě Polska, měl v hlavě jedinou myšlenku: sehnat náhradní díly na svou motorku. Kovošrot poblíž ukrajinských hranic byl místem, kam lidé po desetiletí vozili vše možné – od rezavých rámů po staré nářadí.
Jenže tentokrát se mezi běžným železným šrotem objevilo něco, co tam rozhodně nepatřilo. Kus kovu, který Starykiewicz vytáhl z hromady, byl příliš starý, příliš zdobený a příliš zvláštní na to, aby pocházel z moderní dílny. Uvnitř železné puklice, která kdysi chránila ruku válečníka držícího štít, byla hlína. A v té hlíně – zbytky lidských kostí, poznamenané žehem.
Muž předal nález místním archeologům, kteří po prvotním šoku zjistili, že drží v rukou předmět starý téměř 1800 let. Dřevěná a kožená část štítu dávno shnila, ale středová železná část – takzvané umbo – vydržela. A stala se pohřební urnou pro zkremovaného germánského bojovníka z kmene Vandalů.
Válečník, ze kterého zbyl jen popel
Druhé století našeho letopočtu bylo na území dnešního Polska dobou převorské kultury – archeologického horizontu, který vědci spojují právě s germánskými Vandaly. Tyto komunity žily v oblasti dlouho předtím, než se vydaly na svou slavnou pouť napříč Evropou, která je dovedla až do severní Afriky.
Kremace byla v té době běžným pohřebním rituálem. Tělo zesnulého bylo spáleno na hranici a pozůstatky uloženy do nádoby – keramické, někdy kovové. Použití válečnického štítu jako urny však naznačuje, že pohřbený muž nebyl jen tak kdokoliv. Štít byl symbolem bojovníka, jeho ochráncem v bitvě i průvodcem na poslední cestě.
Archeologové předpokládají, že puklice byla záměrně naplněna hlínou smíchanou s ostatky a uložena do země jako součást pohřebního obřadu. Železo, které mělo chránit živého, nakonec uchránilo mrtvého před zapomenutím.
Poklad z kovošrotu
Objev Starykiewicze není jen kuriozitou z říše archeologie. Ukazuje, jak křehká je hranice mezi ztrátou a záchranou historických artefaktů. Kdyby nálezce hledal o pár metrů dál, kdyby puklici přehlédl nebo ji považoval za bezcenný šrot, válečník z doby římské by zůstal navždy ztracen.
Dnes je nález uložen v muzeu a slouží jako vzácné svědectví o životě, smrti a pohřebních zvycích germánských kmenů na území střední Evropy. A také jako připomínka, že historie se někdy skrývá tam, kde bychom ji nejméně čekali – třeba mezi rezavými výfuky.
