Těhotné Eskymačky se neválely, naopak: Čím čilejší, tím rychlejší porod. Polohu na zádech nechápaly
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Inuitské porodní praktiky se po prvním kontaktu s evropskými kolonialisty v 16. století dramaticky změnily. Od té doby vláda (nejen) v Kanadě hrála velkou roli při určování, jaké porodní praktiky jsou či nejsou vhodné pro inuitské komunity. Inuitské ženy a jejich rodiny projevily velký odpor vůči vnucování striktně biomedicínských modelů, které vyčleňují porod z komunity.
Reklama
V dnešní době dává většina Inuitek přednost péči lékařského personálu a odjíždí porodit své děti do porodnice. Ale většina zařízení je daleko od bydliště budoucí maminky a ty by uvítaly komfort porodit své dítě doma, ale za asistence školené porodní asistentky. Jak to bylo u starších generací eskymáckých rodiček?
Poznámka autora k terminologii: Pro novější informace o arktickém etniku používám etnonymum Inuité (v Kanadě a Grónsku oficiálně od roku 1977). Pro informace o jejich starších předcích pojem Eskymák. Taktéž v době napsání zdroje, knihy Fridtjofa Nansena z roku 1891, bylo pojmenování Eskymák naprosto běžné – autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
Vzhledem ke kočovnému životu starých Eskymáků velká část žen rodila sama bez pomoci někoho jiného. Bylo nesmírně důležité, aby budoucí maminka přesně věděla, jak porod postupuje. Eskymáci vyznávají filozofii „Jen žena sama ví, jak jí můžeme pomoci.“, která vychází z toho, že každá žena musí přesně vědět, co se v ní v souvislosti s těhotenstvím a porodem odehrává.
Většina budoucích maminek poznala těhotenství poměrně brzy, protože Eskymačky si moudrosti a zkušenosti související s těhotenstvím a porodem předávaly z generace na generaci a první rady obdržely většinou již v pubertě.
Výjimečné postavení těhotných
Jak jsme již dříve popsali v našem článku Měsíc po porodu zůstávaly Eskymačky s dítětem v odděleném iglú, „jen“ pečovaly o dítě a odpočívaly. O vše se starali muži, těhotná žena měla v eskymácké komunitě výjimečné postavení – byla chráněna, opatrována a byla osvobozena od těžších prací, které by jí nebo dítěti mohly ublížit. I Eskymáci – stejně jako každá jiná kultura – měli své pověry související s těhotenstvím, popisuje Hanka Žižková z webu Porodnice.cz.
Měsíc po porodu zůstávaly Eskymačky s dítětem v odděleném iglú, „jen“ pečovaly o dítě a odpočívaly.…
Stovky pověr
Budoucí maminka například nesměla vyjít po celé těhotenství z domu pozadu, jinak by se miminko narodilo koncem pánevním. Také se věřilo, že čím častěji se těhotná žena miluje se svým manželem, tím se dítě v děloze lépe vyvíjí a roste. Pokud těhotná žena začala něco šít nebo vyšívat, měla práci dokončit ještě před porodem. Jestliže to nestihla, porod měl být únavný a zdlouhavý.
Čím čilejší v očekávání, tím rychlejší porod
Těhotná maminka však podle Eskymáků mohla ovlivnit délku porodu už během těhotenství: pokud chtěla rychlý a hladký porod, neměla dlouho sedět na jednom místě, měla být aktivní a čilá. Pro Eskymačky byl pohyb důležitý i u porodu samotného. Budoucí maminka měla ke zmírnění porodních bolestí chodit nebo se pohybovat, ale nesedět na místě.
Samotný porod probíhal vždy odděleně, aby maminka měla soukromí. Někdy u porodu byla s budoucí maminkou starší žena. Průběhu porodu však moc nepomáhala, působila spíš jako psychologická podpora – přečtěte si náš článek Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď honem, manžel běhá sem tam.
Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď…
Samostatný prostor
Místo porodu záviselo na ročním období – v létě měla maminka k dispozici speciální stan, v zimě iglú, které musel vytvořit budoucí tatínek. Jak stan, tak i iglú byly postaveny jen pro narození jednoho dítěte a nebyly využívány k jinému účelu.
Podlaha byla pokryta kůžemi z jelenů karibu a podle toho, co mamince během porodu lépe vyhovovalo, mohla si vybrat ze tří tradičních poloh. Některým maminkám vyhovovala poloha v dřepu, jiné dávaly přednost poloze na boku se zvednutým pokrčeným kolenem. Nejčastější poloha byla v kleku na polštáři z jelení kůže. Většina eskymáckých žen považuje polohu na zádech za velmi nepřirozenou.
Další pohled na eskymácké porody a zvyklosti vám může přiblížit náš další článek Eskymačky po porodu slyší od muže „Nejsi špatná.“, kojí i 12 let a o běloškách tvrdí, že rodí jako psi.
