„Nahá hora“ Nanga Parbat: Královna nebezpečných hor, která prověřuje člověka skrz naskrz
Foto: num_skyman / Depositphotos
3 min
Horolezci, kteří devátou nejvyšší horu světa zdolávají, často zdůrazňují, že každý krok vyžaduje maximální pozornost a soustředění, protože chyba může mít fatální následky.
Reklama
Název druhé nejvyšší pákistánské hory Nanga Parbat (8 126 metrů) pochází ze sanskrtu a místních jazyků a v překladu znamená „Nahá hora“ nebo „Nahý vrchol“. Odkazuje tak na charakteristický vzhled hory, která má výrazně odkryté, skalnaté a ledové stěny bez výrazné vegetace, což jí dodává „nahatý“ dojem,
Rizik víc než zdrávo
Nanga Parbat je často popisována jako „hora zabiják“ (Killer Mountain) kvůli své extrémní nebezpečnosti a vysokému počtu obětí při pokusech o výstup. Mezi hlavní rizika patří lavinové nebezpečí, které je zde velmi časté a patří mezi nejčastější příčiny úmrtí horolezců.
Dalším rizikem jsou strmé, ledové a skalnaté úseky, zejména tzv. Kinshoferovy skály mezi prvním a druhým výškovým táborem, kde je nutná vysoká horolezecká zdatnost a zkušenost s lezením po ledu.
Extrémní fyzickou a psychickou zátěží je také výrazné převýšení od úpatí až na vrchol, které činí více než sedm kilometrů. Další nebezpečí představuje padající kamení a rychlé změny počasí, které mohou náhle zhoršit podmínky.
Smutné události
Historie Nanga Parbatu je poznamenána mnoha tragédiemi významných horolezců při pokusech o výstup i sestup. Historicky je známá například katastrofa z roku 1934, kdy při bouři zahynulo 10 lidí, včetně německých horolezců a šerpů. Asi nejznámější zdejší tragédie se stala při záchraně dvou horolezců týmem polských horolezců, kteří přiletěli na pomoc z vedlejší hory K2. Bezprecedentní tragédií byl útok teroristů na základní tábor v roce 2013, kdy bylo zavražděno 10 horolezců.
Nanga Parbat je tedy považována za jednu z nejnebezpečnějších osmitisícovek světa, kde dochází k vysoké mortalitě horolezců (nejméně 30 až 40 obětí) a kde příroda i technická náročnost činí výstup extrémně obtížným a riskantním. Sama česká horolezkyně Klára Kolouchová v jednom rozhovoru potvrdila:
Každý pátý horolezec, který stojí na vrcholu, se už domů nikdy nevrátí.
Bohužel svým výrokem vystihla nebezpečí této majestátní hory, které ji stálo život.
Co se týče úmrtí českých horolezců na Nanga Parbatu, dostupné zdroje neuvádějí žádné potvrzené případy, kromě smutného osudu Kláry Kolouchové. Historicky je známo mnoho obětí na Nanga Parbatu, ale tyto oběti jsou většinou z jiných zemí, případně zahrnují tragédie jako teroristický útok z roku 2013, kde mezi oběťmi naštěstí nebyli čeští horolezci.
Obecně je Nanga Parbat vnímána jako hora, která vyžaduje nejen fyzickou sílu, ale i zkušenost, odvahu a štěstí, aby ji horolezec mohl zdolat a bezpečně se vrátit.
Česká horská stopa
Češi však zaznamenali na Nanga Parbatu významné úspěchy, kterých dosáhli během několika expedic. První Češi, Josef Nežerka a Josef Rakoncaj, dosáhli vrcholu Nanga Parbatu v roce 1992. Další čeští horolezci, jako Pavel Bém, Pavel Kořínek, Radoslav Groh a další, horu úspěšně zdolali v roce 2018. Mezi známými českými horolezci, kteří vystupovali na Nanga Parbat, jsou i Marek Holeček a Zdeněk Hrubý, který ale v roce 2013 bohužel zahynul na Gašerbrumu I.
