Ústa Eskymaček pracovala téměř bez ustání. Žvýkaly kůže namáčené v sudu s močí, kterými se poté zdobily evropské paničky
Foto: LibraryArchives from Canada / Creative commons, CC-BY
5 min
„Zatímco muži tráví většinu času na moři, zůstávají ženy ponejvíce doma v obydlích. Tam bychom je zpravidla našli zaměstnané pilnou prací na tom nebo onom – opak mužů, kteří, když jsou doma, nejraději nedělají nic jiného, než jedí, lenoší, vypravují historky a vyspávají…“
„ (…) když už dělají něco jiného, pak se zabývají zbraněmi, zdobí je řezbami na částech z kosti atd. Vždyť zbraně jsou jejich pýchou.“ Zatímco muži sedí na okraji palandy a nohy opírají o zem, sedí ženy vždycky uprostřed palandy s nohama křížem – „jako krejčí na stole.“ Zde šijí a vyšívají, vyřezávají do kůže svými zvláštními zakřivenými noži, žvýkají ptačí kůži – zkrátka zabývají se mnoha ze svých nejdůležitějších prací, zatímco ústa jsou v ustavičné činnosti, čerpáme opět originální informace o životě grónských Eskymáků z pera Fridtjofa Nansena a jeho knihy z roku 1891 Život Eskymáků.
Když se Eskymák vrátí z lovu na moři, má hotovo. Žena odtáhne kajak i kořist, tu rozporcuje, vydělá…
Poznámka autora k terminologii: Pojem Eskymák byl v době napsání knihy – vydána roku 1891 – naprosto běžným, autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
„Ženy v Grónsku jsou velmi živé a jen zřídka postrádají látku k zábavě. Dokonce jim bohužel nemohu tak docela upřít pověstnou ženskou breptavost, a troufáme-li si věřit Dalagherovi (Lars Dalager, dánský obchodník a polárník, 1722–1772 – pozn. aut.), jsou nakaženy také horšími nešvary. Dalager totiž říká: ‚Lež a pomluvy panují hlavně mezi ženami. Muži jsou naopak daleko upřímnější a varují se vyprávět něco, o čem vědí, že to nebudou moci prokázat‘.“
Bez zpracovaných kůží by to nešlo
Příprava kůží je velmi důležitá část ženské práce v eskymácké společnosti. Protože to je práce velmi zajímavá, stručně ji Nansen popisuje tak, jak se tomu naučil od domorodců v Godthaabu a okolí. Práce se mění podle různých druhů kůže a podle jejího účelu.
Kůže na sněhule „kamiky“
Kamiky jsou ručně vyráběné boty, které nosí Inuité od nepaměti. Vyrobené jsou z karibu (sobí) nebo tulení kůže. Tradičně je šijí inuitské ženy a postup se předává ze starších na mladší švadleny. Proces výroby kamiků je zdlouhavý a začíná přípravou zvířecí kůže, jak jsme psali v našem článku Dlouze žvýkaly Inuitky kůže na boty. Na lov tuleňů z tulení kůže, na soby ze sobí, aby se kořist neurazila.
Tradičně se karibu nebo tulení kůže žvýká, dokud nezíská správnou pružnost a tvar. „My Inuité pořád žvýkáme. Žvýkáme, žvýkáme, žvýkáme,“ říká s úsměvem pro web kanadského rádia CBC Annie Bowkettová, Inuitka žijící nyní v americkém Winnipegu. „Díky žvýkání je kůže karibu širší a delší,“ dodává. Svůj talent na ruční výrobu tradičních inuitských oděvů využívá Bowkettová ve své malé domácí dílně, kde šije původním způsobem parky, rukavice a kamiky z karibu a tulení kůže.
Každý by to nedokázal
Žvýkání zvířecích kůží je zvláštní proces. Ženy vezmou suchou zkroucenou kůži, z níž tuk téměř kape, začnou na některém místě žvýkat a žvýkají tak dlouho, až je tuk vysát a kůže je měkká a bílá. Pak žvýkají pomalu dál, zatímco kůže jim stále víc a víc klouže do úst, až v nich často zmizí celá a nakonec ji vyplivnou v odtučněném stavu.
Vyžvýkají si tučnou odměnu
Tuto práci obstarávají hlavně ženy a děti a je to příjemné zaměstnání již pro ten tuk, který do sebe dostanou. V dobách nouze se stává, že i muži jsou rádi, mohou-li při této práci pomoci. Činí zvláštní dojem, když vstoupíš do eskymácké domácnosti, v níž všichni obyvatelé žvýkají kůži, popisuje barvitě Nansen.
Kdyby tak věděly…
Díky tomuto procesu jsou grónské ptačí kůže tak kvalitní. Jistě mnoho lidí s obdivem pozorovalo nádherné kůže s kajčím prachem, které viděli v některých evropských domech, a přitom nemají tušení, jakým procesem prošly. Mnohá evropská dáma by se hrůzou otřásla, kdyby tušila, kolika více či méně sympatickými ústy prošla tam na dalekém severu kůže z kormorána, jíž se zdobí…
Obroušené zuby grónských babiček
Eskymácké ženy velmi často používají zubů. Natahují jimi kůže, přidržují si je nebo přímo jimi kůže oškrabují. Na nás Evropany – komentuje očitý svědek Nansen – působí přímo ohromujícím dojmem, vidíme-li Eskymačky, jak například vyndávají kůže ze zapáchajícího sudu s močí, zakousnou se do kůže a pak ji začnou zpracovávat. Pro ně jsou ústa třetí rukou; proto také mívají grónské babky přední zuby úplně opotřebované a otupělé.