Společně bojují o přežití, ale také válčí: Síť kořenů stromů jako záhadný podzemní internet

Společně bojují o přežití, ale také válčí: Síť kořenů stromů jako záhadný podzemní internet

Foto: Natasa Adzic / Shutterstock

Aktualizováno:
2 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Zásobují nás kyslíkem, krmí, chrání ve svém stínu a mnoho z nás fascinují. Jsme s nimi spjati více, než bychom si mohli myslet a přesto toho o nich víme většinou tak málo.

Zásobují nás kyslíkem, krmí, chrání ve svém stínu a mnoho z nás fascinují. Jsme s nimi spjati více, než bychom si mohli myslet, a přesto toho o nich víme většinou tak málo.

Bolest

Stromy nemají receptory bolesti a nedisponují vědomím, takže bychom mohli říct, že bolest necítí. Rozhodně ne ve stejném slova smyslu jako živočichové. Nicméně poznají, když se jim děje nějaká újma nebo mají nedostatek něčeho, co je pro jejich přežití důležité, a umí na to reagovat, vysvětluje Olavi Huikari ve své ilustrované knize Zázračné stromy.

V případě, že se do jejich listů pustí např. divoký zajíc, předají si mezi sebou prostřednictvím sítě propletených kořenů informaci, která se tak dokáže dostat až na druhý konec lesa. Chvíli poté zahájí stromy z dané oblasti obrannou reakci a začnou vylučovat chemické látky (rostlinné hormony), které zajíce odpudí.

Olavi Huikari je mezinárodně uznávaný finský vědec a ředitel Finského institutu pro výzkum lesa, celý život se zabýval složitými vztahy mezi stromy i dalšími rostlinnými a živočišnými organismy.

Kořenový systém jako přírodní internet. Fotka od Olaf Holland / Shutterstock

Hamižnost

Reklama

Stromy podobně jako lidé v rámci snahy o přežití spolupracují. Pomáhají si a ochraňují se navzájem např. před silou větru, a to tím způsobem, že nutí proudy vzduchu stoupat nad jejich koruny.

Avšak na rozdíl od člověka neznají lítost, a proto by se z lidského pohledu daly označit za hamižné. Ve věčné válce musí vítězit nad ostatními, aby si zajistily světlo, živiny a vodu. Jsou to vytrvalí bojovníci, kteří dokážou tvrdě bránit svůj životní prostor. A pokud se z nich někdo dere na přední příčky v hamižnosti, jsou to jednoznačně smrky. Smrkové lesy doslova znemožňují život nejen veškerým dalším rostlinám, ale také živočichům.  

Stromy neválčí pouze nad zemí, ale také pod ní. Pokud je to pro ně výhodné, spolupracují v rámci podzemní sítě. Kořeny spojují a zajišťují společný růst. I tady ale vyhrává ten nejsilnější, který objeví místa, do nichž může prorůst a zesílit.

Reklama
Zdroj článku:
Olavi Huikari: Zázračné stromy
Reklama